Balkán

Hlavní stránka »  Cestování »  Rumunsko a Balkán  »  Balkán

Vyrá?íme brzy ráno s úmyslem zdolat Slovensko, Maďarsko a ulehnout ke spánku za hranicemi Rumunska. Bereme za plyn na?ich BMW a před ?estou stojíme na maličkém hraničním přechodu Maďarska s Rumunskem v Nyírábrány ? Valea Lui Mihai. Celní kontrola probíhá rychle, u směnárny kupujeme leie a za 100 euro dostáváme asi 3 a půl milionu. I kdy? Rumunsko ?krtlo 4 nuly a zavedlo nové bankovky, vesele se obchoduje se starými. Po usilovném hledání místečka pro kemp, je? nás zavedlo a? před Satu Mare, za absolutní tmy stavíme stan a okam?itě usínáme. Za rozbřesku, bez spáchání hygieny (není kde) opět sedáme do sedel. Projí?díme Bohem zapomenuté vesnice, kde se nám pod kola pletou slepice a smečky psů, i milionářská městečka, jejich? domy z mramoru, okna z kobaltu, brány z nerezu a okapy z mědi nám berou dech. Dr?íme směr Sighetu Marmatei, Borsa a Iacobeni, sotva kdy překročíme rychlost 80km/h. Jednak proto, ?e to námi zvolená silnice nedovoluje a jednak proto, ?e je na co koukat ? i kdy? jde Rumunsko hodně dopředu, pořád se zde ?ije jako v době na?ich prababiček. Třeba baču ?enoucího stádo oveček přes les u nás asi jen tak neuvidíte Projí?díme bezpočet vesnic, údolí, kopečků a den nám rychle ubíhá. Tu ?ena v kroji pere prádlo ve stoce před domem, tam táta s fajfkou popohání volské spře?ení. Za ?era kempujeme mezi políčky za městem Radauti. Opět bez vody, tak?e dvoudenní pot ani tento večer nesmyjeme. Budí nás de??ové kapky a ledový vítr, je? nás provází celé dopoledne po silničkách východních oblastí Rumunska ? Suceava, Falticeni, Baltatesti. Po obědě vjí?díme na známou Draculovu cestu, co? je úzká soutěska klikatící se podle toku dravé řeky, lemována vysokými rozeklanými skálami s dřevěnými kří?i na vrcholcích. Necháváme tuto turistickou atrakci rychle za sebou. Slu?ný asfalt z ničeho nic končí, máme mo?nost volby ? díra, velká díra, past na mamuty. V jednom místě potkáváme motorkáře – turistu, objí?díme se zprava, protisměr neexistuje, ka?dý jede kudy zrovna vidí nejsjízdněj?í cestu. Stanujeme na louce u dravé říčky, za hlasitého drkotání zubů se statečně vrháme do ledového proudu. Ráno projí?díme město Georgheni a míříme k pohoří Fagara?. Vyjí?díme do nekonečných zatáček, krou?íme jednu osmičku za druhou, pod koly nám skřípe ?těrk drolící se z čerstvých záplat v asfaltu. Na samotném vr?íčku, ve vý?ce 2400 m.n.m. ani nezastavujeme, nebo? mrak usídlený na ?pici je jak mlíko. V neosvětleném tunelu vedoucím skrz horu se mrak stává pastí na řidiče. Rudy jede pár metrů přede mnou a já stě?í rozeznávám jeho zadní světlo. Na druhé straně jako kdy? mávne? kouzelným proutkem ? jasno, slunečno, teploučko. Sjí?díme serpentinami k překrásné přehradě Vidraru. Ostrá zatáčka střídá zatáčku je?tě ostřej?í, vy??í kvalt ne? trojku nelze dát nikde. Na?těstí před malou vesnicí Malaia objevujeme zálesácké posezení pod hrází řeky a rozbíjíme tábor. U? od svítání slunce začíná nemilosrdně péct. Vyrá?íme po kamenité cestě, zdoláváme prudké zatáčky plné velkých kamenů a suti, ?plháme do strmého kopce. Odměnou je nám pohled na malebné jezero Vidra. Koupeme se ve vlastním potu a u? se tě?íme na osvě?ení v divoké řece Cerna poblí? vyhlá?ených lázní Bayle Herculane. Ve vodě nabíráme nové síly, je teprve krátce po poledni, tak?e se rozhodujeme dát na?im koním ostruhy a dorazit je?tě dnes do Bulharska. U?íváme si nádherného asfaltu a táhlých zatáček, zvlněná krajina se mění na rovinatou a v?ude kolem silnice domorodci prodávají melouny. Pozdě odpoledne přijí?díme na hraniční přechod Calafat ? Vidin, co? jsou města oddělená od sebe líně tekoucím Dunajem tvořícím hraniční pásmo. Celý den pendluje od břehu ke břehu mohutný ?elezný trajekt. Kanceláře trajektu a celnice sídlí v jedné budově, odbavení jsme po chvíli čekání, stejně rychle jsme obrání o 12 euro (3 eura za osobu a 3 eura za moto). U? je tma, kdy? konečně odrá?íme od břehu. Slabá čtvrthodinka plavby zpříjemňovaná hejnem komárů rychle utíká. Vyjí?díme z trajektu jako první k bulharské celnici. Ukazujeme pasy, techničák a zelenou kartu. O pár metrů dál nanovo. U třetí kontroly nechtějí doklady, ale 10 euro na osobu ? silniční daň, prej?. Bez dokladu. S dokladem 100 euro. Vyděrači. Je tma jak v pytli, v?ude azbuka a cedule na Sofii nikde. V silnici jsou vyfrézované fleky velikosti vrat od stodoly, mají různou hloubku a jsou neoznačené. Na neosvětlené silnici je to ?nepředstavitelná slast?. Na?těstí se nám do cesty staví městečko Dunavci a v něm motel nabízející pokoj za 20 euro. Motorky schováváme do kůlny za motelem, dáváme si sprchu a před půlnocí uléháme do čistých peřin. Je pět ráno, nechceme se v Bulharsku zdr?ovat, nejraději bychom ho zvládli přejet za dne?ek. Na?těstí jsou vět?í města na cedulích psána azbukou i latinkou, tak?e se i při rychlé jízdě docela dobře orientujeme ? Montana, Botěvgrad, Sofia, Samokov, Dupnica, Petrič. Koňské povozy u? se ztrácejí a namísto koní jsou čím dál více vidět osli. Konečně máme Zlatarevo, hranice Bulharsko ? Makedonie, na dohled. Na makedonské straně nám sympatičtí celníci kontrolují víza, získaná za 22 euro ve Vídni tři měsíce před odjezdem. Makedonie je hrozně vyprahlá země. Nadjí?díme vyschlá koryta, ?iroko daleko jen pustá step plná bodláků. V?echny vesnice mají pod cedulí s názvem je?tě značku povolené rychlosti 50 a zákaz zastavení, popř. stání. Zastavujeme na parkovi?ti ve městě Strumica a měníme eura na dináry. Za 100 euro dostáváme 6 120 dinárů. Při hledání noclehu nará?íme na obrovský hotelový komplex, v jeho? zahradách zurčí vodotrysky a procházejí se pávi, na parkovi?tích parkují nejluxusněj?í vozy, v bazénech se cáchají vnadné slečny. Cena 50 euro pro 2 osoby se snídaní je na nás moc, ochotný recepční nám proto radí nedaleké jezero Dojransko. Čeká nás v?ak velké zklamání. Davy lidí, stánky s tretkama, řvoucí bary. Nic pro nás. Zastavujeme ve stepi kousek od silnice na Novy Dojran a za keřem připravujeme nocleh. Probouzíme tím mračna komárů. Bodláky cítíme i přes pevnou podlá?ku stanu, jsme ulepení od potu, ve stanu se horkem nedá dýchat. Je to asi ?nejlep?í? místo na kempování, co jsme za celou dobu měli. Ráno se vracíme do Struníce na solidní čerpací stanici, dostáváme jako pozornost k?iltovky a při odjezdu nám v?ichni mávají. Makedonci jsou opravdu fajn. Cesta přes Berovo, Delcevo je hor?í a hor?í, místy není vůbec a dáváme si spolu s několika prasnicemi se selátky bahenní koupele. Zastavuje nás a? brána fabriky. Ozbrojená strá? nás posílá zpátky, silnice dál nevede. Na?e mapa není zrovna nejaktuálněj?í, proto?e fabriku postavenou na silnici do ní nikdo nezakreslil. Volíme jinou trasu na Krupiste, Stracin a Mlado Nagoricane, jedeme kolem rozpálených skal, provoz je minimální,asfalt bezchybný, ve vesnicích sem tam človíček. Makedonie v nás zanechává dojem velmi chudé země, kde se ka?dý musí hodně otáčet, aby z vyprahlé půdy vydupal aspoň nějaké ?ivobytí. Proto?e stát nedá nic. Odbočujeme z trasy k jediné říčce ?iroko daleko jménem Pčinja, konečně se myjeme a utahaní lezeme do kanafasu. Po skromné snídani vyrá?íme směr Kumanovo, nají?díme na dálnici do Skopje. Ka?dých 20km platíme mýto ? od 35 do 50 din. V hlavním městě Makedonie se poprvé a naposledy setkáváme s nepříjemnými ?ebrajícími dětmi. Na kři?ovatkách ?mudlají skla a loudí peníze. Jsou opravdu hodně otravní, člověka rychle přejde soucit. Vyjí?díme ze Skopje a míjíme čím dál více vozidel KFOR. Registruju prostřílené dopravní značky, opevněná stanovi?tě. Dostáváme se nechtěně na hranice se Srbskem do vesnice Jankovič. Celníkovi vysvětlujeme ná? omyl, otáčíme, bloudíme a konečně nají?díme na správnou silnici přes Tetovo k jezeru Ohrid. Míjíme místní slumy, boudy ztlučené z kde čeho, v?ude odpadky, ?pína, zanedbané děti.. Nic, na co by byl na?inec zvyklý. Na dálnici po pár kilometrech opět platíme mýtné, co? u? je na na?e nervy moc a na nejbli??í odbočce sjí?díme do vesnice Bogovinje. Jsme kousek od hranic s Albánií, v?ude vlají albánské vlajky. Po straně silnice teče obecní stoka, úzké uličky se silnicí ze zbytků asfaltu, přeplněné auty, lidmi, osly a koňmi nám dovolují projí?dět pouze rychlostí chůze. U krajnice na igelitu le?í vyvrhnutá kráva, odříznutá hlava se kouká do oblak, střeva se válejí po zemi. Kdosi táhne kýtu na kusu igelitu někam pryč. Bezradně zastavujeme před malou restaurací a elegantního pána se dvěma přísedícími se ptáme, kudy na Ohrid. Chlápek ukazuje správný směr a velitelský nám kyne, abychom přisedli na kávu. Kdy? souhlasíme, mávnutím ruky posílá pryč své přísedící a upravuje nám místo k sezení. Dozvídáme se, ?e tento zlatem ově?ený pán je majitel restaurace za námi, několika dal?ích, starosta této obce a tipujeme i ho i na hlavu místní mafie. Domlouváme se česko/albánsky, sna?íme se pou?ívat mezinárodní slova a docela si rozumíme. Boss razantně přivolává dal?ího mu?e se zka?eným chrupem, zato v?ak slu?ně mluvícího německy. Ochotně nám vysvětluje, ?e je v Makedonii 60% nezaměstnanost a v?echna auta s cizí SPZ jsou makedonci pracující v cizině. Koukám se kolem a vidím jen mu?e, nikde ?ádná ?ena. Já mám na sobě bílé průsvitné funkční prádlo, v?ichni mně přehlí?ejí a je mi z toho v?elijak. Asi po půlhodině chceme poho?tění zaplatit, ale účet za skvělé kapučino a čokoládu u? je vyrovnán. Vjí?díme do dal?ích hor, které nás dostanou svojí panenskou krásou. Vysoko nad hlavami rozeznáváme v lesích maličké vesničky s me?itami, z rozeklaných skal se valí divoké proudy zpěněné vody a vlévají se do průzračných, kři??álových jezer. Vypadá to tady jak v ří?i pohádek. V městečku Debar zastavujeme u pekárny, občerstvujeme se skvělým pečivem, sedíme v parku a pozorujeme ?ivot kolem. Jen chvíli? zvědavost nás ?ene dál. Krajina se tro?ičku rovná a před námi le?í město Struga u jezera Ohrid. Místní riviéra srovnatelná s přímořskými letovisky v Itálii či ?panělsku. Umělé vodní kanály, prolézačky, vodní skůtry?. Shazujeme propocené oblečení a vrháme se do vln. Na?těstí moje dvojdílné plavky nikoho nepohor?ují, přesto?e vedle nás se koupe několik dam v muslimských hábitech se ?átky na hlavách. Po osvě?ení popojí?díme do prázdného kempu, v něm? smlouváme cenu na 560 dinárů. Hned je u nás postar?í domorodec, skvěle nám rozumí, i my jemu, tak s ním trávíme několik hodin v dru?ném hovoru. Je u nich velká chudoba, hodně se krade. Ale koňské nebo oslí povozy u? nejsou v módě, v?ichni mají auta. Nejezdí k ním absolutně ?ádní turisté, jsme veliká výjimka. Proto hotely chátrají a pustnou. Cizinci nejezdí a domácí na to nemají. V?ichni vědí, kde je Česko. Hodně vzpomínají na Tita, jak za něj bylo dobře. Na rozloučenou dostáváme láhev červeného vína. Vstáváme s prvními zpěvnými ptáky a pospícháme na nedaleký přechod Makedonie ? Albánie Radozda. Na hranicích celníci v?e řídí pi?těním pí??alky. Běda, kdy? se někdo pohne, ani? by zazněl hvizd. Musíme vyplnit vstupní a výstupní formulář a nedej bo?e ten výstupní po cestě přes Albánii ztratit? V předposledním okně platíme taxu 10 euro za osobu. Opou?tíme pohádkovou Makedonii a vjí?díme do Albánie. První, co vidíme, jsou bunkry. Betonové kopečky v?ude, kam se podívá?. Jsou jich desítky. Hory kolem mají rudě červenou, ?elezitou barvu. Projí?díme město Librazhd a poté Elbasan, nejji?něji polo?ené místo na na?í cestě. Zji??ujeme, ?e kdo nemá Mercedes, jako by ani nebyl. Zato nejsou vidět ?ádné povozy. Oslíci i koníci slou?í výhradně k no?ení. Odbočka do hor, kterou se chceme vydat, je zavřená. Musíme pokračovat po hlavním tahu na Tiranu, hlavní město Albánie. Sna?íme se odbočit o kus dál, ale nedaří se a vjí?díme do hlavního města. Přes ulici se vleče pra?ivinou olezlý vychrtlý pes. Přijí?díme na kři?ovatku, na které se v?echna vozidla pohybují podle nám neznámého klíče. Totální chaos. Dav lidí houstne, silnice se zhor?uje, vůbec netu?íme, kde jsme. Sjí?díme ke krajnici a ptáme se o?untělého albánce s vakem na zádech, kudy na Shkodru. Chlápek ve vteřině skáče za Rudyho na tandem a rukama divoce ukazuje směr. Jsme jako opaření. Ale on je na?e jediná naděje, ?e se z tohoto ?íleného města dostaneme. Za mohutné gestikulace na?eho nového souputníka (nezbývá, ne? doufat, ?e nemá blechy či choleru) vjí?díme z boční uličky na hlavní. Peklo začalo: představ si totálně zacpanou Prahu. Rozkopej silnice a? na hlínu a kamení, do toho udělej příčné i podélné výmoly a nalej do nich městské spla?ky. Sem tam pohoď přejetého psa. Na?eň sem tatrovky, auta, mopedisty, osly, chodce a autobusy. V?echno zahal do hustého smogu. Ka?dou chvíli jízdní pruhy neurčitého počtu (kolik aut se vedle sebe vejde, tolik pruhů silnice má) zu? do půlpruhu hromadou suti, odstaveným vrakem, propadlou silnicí (a tím propadnutím nemyslím 30cm, ale klidně 3metry). Zaka? v?echny, hlavně ty nejzákladněj?í dopravní předpisy. Kdy? čeká? ve čtyřiceti stupňovém hicu uprostřed obrovské zacpané kři?ovatky na to, a? se to pohne a vůbec netu?í? kdo má přednost či odkud se kdo přiřítí, proto?e v?echno se pohybuje jak chce, má? přední kolo ve výkopu, stojí? jednou nohou v díře s břečkou, vpravo tě vytrubuje autobus a zleva tě na něj mačká tatrovka, před tebou je shluk aut a? kam vidí? a ze zadu tě postrkují dal?í, jsi v Tiraně. Suneme se stále na jedničku pomaličku vpřed. Nohy mám jak v tekutém ?eleze, horko od mých válců je pří?erné. Rychle mrkám po ukazateli teploty. Kluk jeden baworácká, chladí na výbornou. Po zhruba hodině se dostáváme z města na periferii. Doprava tro?ičku povoluje, u? mám čas sem tam kouknout bokem. Vidím rozbombardované domy, v?ude tekoucí stoky, hnijící odpadky, mrtvá zvířata. V sutinách jednoho domu visí na ramínkách ?atstvo nabízené k prodeji. O kousek dál na propadlém stropě zříceného paneláku v poklidu popíjejí kafe hosté malé restaurace. Bosé děti klackem píchají do mrtvé kočky. Tento svět jde mimo mě. Město i předměstí necháváme za sebou. Zastavujeme na odbočce, obtí?ně se zbavujeme na?eho průvodce a mizíme v prachu vesnické cesty. Za pár metrů zji??ujeme, ?e celá vesnice Karnez je překopaná, v?ude valy hlíny, hluboké jámy a nezbývá, ne? otočit. V Burizane (a vlastně v?ude v Albánii) míjíme spoustu policistů s radary. U Lezhy přijí?díme na legrační kruhový objezd – ze zatáčky někdo udělal kruháč. Konečně Shkoder. Ptám se domorodců, kudy na Monte Negro, jen?e nemáme jediné společné slovo, zkou?íme posunky. Domorodci se sna?í a jejich snaha je korunována úspěchem. Mohli by jen mávnout rukou přibli?ným směrem a víc se o nás nestarat. Ale strávili fůru času snahou dostat dva čechy do Černé hory. Utvrzujeme se v tom, ?e v?ude jsou lidé dobří a lidé ?patní bez ohledu na národnost. Máme kliku na ty dobré. Na přechodu Shtuf – Sukobin připomínající spí? obecní pastou?ku odevzdáváme výstupní formulář, díky čemu? do Černé Hory vjí?díme bez problémů. Stavíme stan v kempu u města Ulčinj za 10euro na noc a po černém písku upalujeme k moři. Ráno míříme přes Bar, Petrovač a Podgoricu do Bosny kolem překrásného Shkoderského jezera. Před hranicemi vidíme 3 shořelé, nejspí? sestřelené kamiony. Proti na?emu vjezdu do Bosny nikdo z celníků nic nemá. Míjíme vesnice, které ji? neexistují a o jejich bývalé existenci svědčí jen cedule na začátku a na konci. Nikde nic, jen kamení. Několik desítek kilometrů. Deprimující podívaná. Přejí?díme záplaty v jinak bezvadném asfaltu. Jednu, pátou, dvacátou. V?echny mají stejně kulatý tvar. Jen velikost je různá?.Člověka mrazí při pomy?lení na granáty, které sem dopadaly. Vjí?díme do městeček plných ?ivota, městeček kontrastů: vedle moderní novostavby dům rozstřílený jak cedník, dětské hři?tě vedle zpola zřícené ?koly. A děti si tu hrají, babičky na lavičkách ?trikují, lidé pracují. Trebinje, Stolac, Siroki Birieg. Čím více do vnitrozemí zají?díme, tím jsou vesnice čist?í, domy hezčí, zahrádky okrasněj?í. Večer máme v úmyslu zakempovat u romantického jezera Bu?ko, ale shodou okolností se dostáváme k rodinnému domku, jeho? majitelé by si rádi přilep?ili. 30 euro za pokoj se nám zdá moc, ale kafe u? se vaří, postele jsou rozestlány?. Před sedmou u? stojíme na hranicích s Chorvatskem v Arzane, jen ukazujeme pasy a jsme pu?těni. Spěcháme, tak?e nají?díme na novou dálnici a urá?íme vzdálenost Split ? Karlovač za 3 hodiny. Na výjezdu platíme 282 kun, co? je asi 1400 Kč. Od té doby nemám ráda Chorvatsko. Málo frekventovanou cestou přes Pokupje se dostáváme ke Slovinským hranicím na přechod Jurovski Brod. Projí?díme téměř nepov?imnuti. Kolem měst Novo Město, Litia dojí?díme do Ljubljaně, nají?díme na dálnici, platíme mýtné 1,70 za motorku a po hodině u? nás vítá rakouská celnice u Loiblpassu. Odtud u? je do Villachu a pak do Krems Brűcke jen kousek. Setkáváme se s rodiči a pospícháme do penzionu, kde máme připravený pokoj se sprchou. Člověk by si rád popovídal, ale načechrané postele vypadají tak lákavě!! Ráno vyrá?íme v?ichni tři baworáci do nedaleké vesničky Malta, vy?plhat se na místní málo známou vyhlídku. Silnička o ?ířce 3m, sklon svahu by nedělal ostudu černé sjezdovce a řada zatáček do nebe. Připadám si, ?e mi v ka?dé zákrutě hrozí volný pád. Projí?díme na dvojku, některé i na jedničku. Ov?em kam se člověk podívá, samé vodopády a panoramata. Z vedlej?í vesnice nás vede lesní cestička jako dělaná pro na?e endurka a? na vrcholek kopce s malou přehrádkou Göskar Spehre ve vý?ce 1704 m.n.m. Poté hodláme dobýt mekku v?ech motorkářů ? Gross Glockner a Edelweiss Spitze. Po projetí pohoří Balkánu nám GG připadá jako drahý, zacpaný, nudný kopec. Jsme z výjezdu nahoru tro?ku zklamaní. Odtud vede na?e cesta na nádra?í městečka BadGastain. Ano, opravdu čekáme na vlak. Slou?í k přepravě cestujících i s jejich vozidly tunelem na druhou stranu kopce do městečka Mallnitz. Za 8 euro nají?díme na vagony, řadíme jedna, stavíme ma?iny na bočák, dostáváme kurty a přes řídítka kurtujeme motorky k úchytům v ?elezné podlaze. Vagonek pro cestující je dvoupatrový a vypadá to v něm jak v letadle. Cesta přes tunel trvá necelou čtvrthodinku. Spěcháme k motorkám, odkurtovat a vyjet na perón. Moc prima zá?itek. Nastal čas loučení s na?ima i s dovolenou. Nabíráme kurz Salzburg, Wien, Mikulov Brno. Asi nejnudněj?í část na?í dovolené – 600Km po dálnicích. Zvládáme tuto ?treku za 8 hodin, včetně zacpané Vídně. Ale co je ?pička ve Vídni proti Tiraně .

2× BMW R 1100 GS 13 dní 6 150Km Minimální denní porce: 250Km Maximální denní porce: 750Km

cca 620l benzinu natural 95 spotřeba moje: 4,3–4,7l/100km spotřeba Rudy: 4,5–5,2l/100km. Ve v?ech státech platil přepočet cca 1Euro = 1 litr (výjimka Chorvatsko)

Poplatky: 160 euro Ubytování: 120 euro Jídlo: 100 euro Benzín: 640 euro

© Klasika