Mezinárodní sraz majitelů K 1200 LT Bellersen 2004

Hlavní stránka »  Cestování »  Cestování po Evropě »  Mezinárodní sraz majitelů K 1200 LT Bellersen 2004

A to ještě nevíš, že v září jedem na LT sraz do Německaukončil svůj hovor Cyril. Jaký sraz?, ani jsem se nesnažil zakrýt údiv, tenhle člověk je jako májové počasí, stejně překvapivý, často přivádějící do rozpaků svými nápady, někdy slazenými motorkářským šílenstvím, jindy kořeněný chilli papričkami, to kdy? plánuje cestu a ostatní musí prohlásit ?je to sice dál, ale zato hor?í cestou?. ?No, v Německu bude mezinárodní sraz eltéček, řekni, mů?em tam chybět?? prohlásil. ?To ne, asi ne?, no co chcete na tak sugestivní otázku plácnout jiného? ?Jasně, tak jedem, kdo v?ecko?? objevila se mi pod nohama pevná půda, ?u? se docela tě?ím?. ?No, Ty, já a třeba je?tě někdo, kdo je?tě nezazimoval, vole?, objevil se úsměv v jeho sympatické kulaté tváři. Vzhledem k srpnovému slunci na obzoru a durch propoceným spoďárům pod kordurou legrační představa eltéčka, ertéčka, géeska nebo erka na ?palkách. Ani ten s papírama v čistírně by to neudělal. ?OK, kdy přesně?? opáčil jsem, ?nevím, večer mrknu na web, někdy koncem, večer si zavoláme, zdar? stihl dodat u? spod přilby. ?Jo, zdar?, čtyřvály zaválely a bylo to. Ten den jsme se rozloučili, oba v hlavě sen, dostávající přesněj?í obrysy, v?echno jsem to viděl, nabalené kufry, konvoj BMW na dálnici a v?echny ty příjemné věci, vykulené oči v?ech těch plechovkářů, dotazy pumpařů na cíl cesty, rychlá jízda ? to kdy? v prvním bouchnou saze, aby se pořádně svezl a za chvíli karavanu vrátili k původnímu tempu ?ampióni nasazení do zeleného Passatu (jen zalít). S přibývajícím časem nad?ení stoupalo, u? probíhaly my?lenky jako: čím ty němčoury překvapíme, odkud asi budou dal?í cestovatelé, kolik moto se sjede na místě a tak. Prostě leto?ní výprava na mezinárodní BMW sraz do Garmisch-Partenkirchen byla je?tě v ?ivé paměti.. Ze snění mně a? surově vytáhl telefon, no bylo u? dost pozdě na to aby prudil někdo cizí, pohled na displej: ?CYRIL LT PROSTEJOV?, ?zdar, mů?u mluvit?? začal jako tradičně hovor, je to jako kdy? otevřete nugetu, nikdy tam nebudou paprikové chips, tak tenhle člověk jinak telefon nezačíná, ne? zrovna tím ?zdar, mů?u mluvit??. ?No jasně, povídej?. ?Tak tam kam se jede se to jmenuje Brakel-Bellersen, od nás zhruba tisíc, je to ukázková přírodní vesnice, nebo tak něco, pí?ou a je to 24.9.-26.9., ten víkend, tak si nic nedomlouvej, jo a jedou asi Petr se Zuzanou, mo?ná Ruda kdy? bude mít na čem, my a snad tři eltéčka z čech, Milo?, druhej Milo? s man?elkou a asi Milan, tak zdar!? ukončil a já se zase v telefonu neprosadilJ, vět?inou dokončuju a on u? mluví s někým jiným, no a mou pomalostí to rozhodně není. Znáte to, člověk se prostě musí na něco tě?it a motorkář kór, proto?e pak to má smysl. My se tě?ili na tohle. A při?lo to, byl den D, vlastně B ? jako Bellersen. Psal se čtvrtek, 22.9.2004, bylo poledne nebo něco kolem, zamračeno, dé?? a teplota okolo 14ti stupňů, alespoň tak to vypadalo v Ostravě kdy? jsem usedal na natankované, pečlivě vyle?těné LT. V kufrech výbava a proviant na čtyři dny, rezervní rukavice, nákrčník navíc, moirové pono?ky a v?echno co je třeba do ?edivé Germánie. Sraz ve dvě odpoledne u pumpy v Moravské Třebové, tak jen to stihnout a? nejsem ten poslední „jouda“. Cesta do Olomouce v klidu, jen prostě víc uzavírek od na?ich nápaditých cestářů, co tak la?kovně koketují s motorkáři a myslí na na?e obveselení za dlouhých cest neoznačeným frézováním uprostřed vozovky (a? na Polsko, tam jsou taky s cestáři kamarádiJ). Něco po půl druhé konečně Moravská Třebová, ARAL – parkovi?tě, zatím sám. Gulá? nemů?e nikdá ?kodit, platím u pokladny, pohled ven, stříbrná helma, odklopená brada, strejda Cyril na svém LT je tady, pokývl hlavou přes sklo jako dotaz ? kde to má?? Ukazuju ?e zezadu. Po několika chvilkách usedá vedle mě s čočkovou, rohlíkem a Kofolou. Na střední jsme tuhle skladbu zvali ?morfium?, no aspoň to budou mít výztuhy kalhot veselej?í, i kdy? spodní vítr v kombinaci s elektricky vytápěným sedlem?aby se pak policajti neptali co se stalo a my stra?ně vtipně: ?katapultoval se?. Pohodlně dojídáme, opou?tíme bar ?e přejedeme dopředu, dotankujeme a vtom je tady Ruda na K1200RS, nepromokavý bágl na zadním sedle přiheftovaný na?ponovaným gumicugem (če?tina je krásná) a úsměv na rtech. Petr se Zuzkou na RT mu v patách, v?ichni dobírají benzín, nutno dojet na zátah co nejdál. Je?tě vyměnit gumicug za originál BMW kurt na zavazadla, pro pocit a lep?í přítlak, neb co je BMW je prostě lep?í, aspoň to tam musí být napsáno. Netrvá dlouho, vyrá?íme, směr Vysoké Mýto. Před Hradcem Králové dé?? přidává, první zastávka, dozvídáme se od Rudy ?e to není ok, souká se do nepromoku ne? bude durch, Petr na to ?e zapomněli kuklu, stavíme se v Chlumci nad Cidlinou do Bikers Crown, dokoupíme. Poprvé cítíme, ?e LT chrání líp. Pohled jak na vodníky vrhla pokladní, kdy? jsme vstoupili, rychle procházíme vystavené kusy, spousta motorek, jen asi dvě BMW. Kuklu a razíme dál, za stálého zkrápění projí?díme Prahou, směr Teplice, pak Chomutov. Jsme v Kadani. Na náměstí má čekat Milo? s autem a odvést nás do penzionu kamaráda Milana, mimochodem také majitele K1200LT, který poskytne přístře?í. Co nás čeká je naprostý luxus, ka?dý svůj apartmán slo?ený z lo?nice, obýváku a nádherné koupelny. Vybalujeme se z kordur, dáváme su?it boty, rukavice na topení, někteří labu?nicky rozpařují tělo ve spr?e, jiní dávají koupel. Po cestě nám Milo? říká, ?e máme rezervaci v nedaleké stylové restauraci, máme chu? na pivo, hlad, je hodně co probírat. Pohodové posezení zakončujeme chvíli před půlnocí, je domluvena trasa, víme co a jak. Do?adujeme se účtu, prý je v?echno vyrovnáno. Milan je skvělý hostitel. ( Za v?echny moraváky je?tě jednou moc díky – pozn.Cyril) No den je za námi, zaslou?íme spánek, před námi zítra dlouhá cesta v nepřízni počasí, hlásili mlhy a dé??. Ráno mně budí slunce, v pokoji chladno, tak jen zapnout telefon, zkontrolovat jestli se nabil fo?ák, začít balit. Siestu prořízlo bu?ení na dveře, otevírám, tam Cyril??Pavouk měl nehodu!? křikl, ?co, co?? koktám u? dokonale probraný. ?No na dálnici asi kousek před Prahou, oba jsou v pořádku, jel v koloně a najel na plastový podstavec toho co jsou na něm ty směrový tabule uzavírky, teď mi volal, jede na policajty to nahlásit, nestihl se tomu vyhnout jel v de?ti a za tmy dost blízko za autem, bylo to uprostřed jízdního pruhu?. Dovídám se taky, u? o něco klidněji, ?e tou ránou uletěla zrcátka ze svých kovových kloubků, jedno je v pohodě, na druhém se pomstil v?em motorkářům frustrovaný kamioňák (kamioňákovi), trefil ho přesně. Přední kolo taky hin, no dojet zpět domů se na tom dalo, kotouče se nehly, guma snad v pořádku. Bylo to na 85 km, ?těstí ?e nezazmatkoval (co? mně osobně by se asi stalo), nestrhl to nikam, bylo mokro a mohlo to dopadnout v?elijak. Vydatná snídaně, opět v re?ii Milana, na tabuli nechyběl sterilovaný chřest, ?unka, uzené maso, slanina, různé sýry, čerstvé pečivo, prostě na co si vzpomenete jsme měli. Milanovi opět velký dík za naprostou pohostinnost a Ostrava, nebo Prostějov jsou mu na revan? k dispozici ?all inclusive?. Bereme bagá?, Milo? s man?elkou Renďou u? pro nás přijeli, jejich ?edé LT jako z cukru, no nemají za sebou 550 km v nepohodě. LT je vlastně takový obětavý kolohnát, abyste nezmokli a nebyli jak v de?ti vyválení na ?kvárovém hři?ti, nastavuje své plasty místo va?ich hadrů, pak podle toho vypadá a na?e stroje vypadaly. Od Milana se dovídáme, ?e s námi nejede, má povinnosti, no ?koda. Startujeme, Milo? se Zuzanou, Cyril, Petr se Zuzanou, Ruda a já opou?tíme sluncem zalitou Kadaň. Těch několik kalu?í nám náladu nezkazí. Cesta na Chomutov se zdá dobrá, jen místy lehce krápe, dál na Horu svatého ?ebestiána k poslední pumpě v česku dotankovat, tam má taky čekat Milo? z Prahy na svém Canyon Rot LT, no červená je nejhezčí. Tak se taky stalo, někteří kupují bagetu na cestu, jiní stříkají hledí přileb „Antiregenmittlem“, po hmatu se na moto jede blbě, lep?í vidět a kdy?, tak přes nezaml?ené. Tu chvíli u? provazy vody kři?ují krajinu, nahoře je zima, u? zase rychle sedět a zatopit si v řídítkách, případně pod zadkem. Na LT je nejtepleji kdy? jedete, v?echno čím se dotýkáte stroje hřeje, a? na stupačky. To jsou ty paradoxy co nevysvětlíte násoskovi v hospodě, nejede? ? mokne?, kdy? zastaví? ? zima. Jsme na čáře, Reitzenhain. Cyril ukazuje a? si vypnem mlhovky, no nebudem drá?dit Olafy doma týrané Gerdami, oni si pak moc v těch placatých čepicích dovolují a my chceme projet. Ti poslední mávnutím občanky opou?tějí prostor celnice a vyrá?íme, dohoda jasná, je to kus cesty, tak co nejdál na zátah. Altenburg, Jena ? tam se občerstvit, Gotha, Kassel, Warburg, v?echno po dálnici, celkem nezá?ivně, poměrně rychlým tempem, střídá se dé?? se sluncem, stále po mokré vozovce, od Rudy se při ka?dé zastávce dovídáme na co to v?echno je a ?e i ten posaz na K1200RS je na p?. No není nejlep?í vydr?et dva celé dny na jezdeckém koni, sic hnaném silou 131 koní, ale s hlavou zvedlou vpřed, jak před Taxisovým příkopem na Velké Pardubické. Ruda rezignuje, zakoupil ?punty do u?í, hlava bolí hlavně z rachotu na nepříli? kryté motorce. Sám jsem to taky za?il na cestě do Garmisch v sedle R850R, to máte dojem ?e vás kravál rozerve, různě se hrbíte za nevelkým ?títkem abyste stejně dospěli k závěru ?e to tak nejde a ochotni si do slechů narvat pono?ky, kdy? nebudou ?punty, jdete hbitě zakoupit spásnou krabičku. Lehce kličkujeme po okreskách, náklon v zatáčce je jako dortík po obědě, to dělá motorkaření krásným. Není je?tě večer, jsme v obci Brakel-Bellersen. Znaveni po dlouhé tůře (já za dva dny na tachometru skoro 1100 km), přidáváme se za zadek třem LT s německou značkou, hledají to jako my, po pátrání se dáváme na asfaltovou polní cestu, měnící se za chvilku v lesní, jen ovce, zato beze strachu před na?imi vlky. Otočit na malém rozcestí, v blátě tohle motovidlo o váze 400 kg plus bagá? je prověrka. Nacházíme Feriendorf Natur-Pur, ná? tábor, v duchu luxusního rekreačního střediska ROH, teď se jen ubytovat, zaparkovat stroje a vybalit. Malinko se zlep?ilo počasí. Večeře je v plánu za nějakou hodinku, jen vydr?et. Čekáme spoustu jídla a hlavně pivo. O něco později se scházíme, někteří osprchovaní, jiní podle hesla ?nemyju se, nejsem ?pinavý?, dole v chatě, ve společenské místnosti s televizí a kuchyňským koutem. Skoro v?ichni nalehko, triko, mikinu. Cyril po příjezdu zjistil, ?e zahájení a večeře proběhne kus od střediska, přes cestu na parkovi?ti ve velkém stanu. Krátce po příchodu hořce konstatujeme, ?e dnes to nebude vydařený mejdan, stan do L, se stranami dlouhými cca 7 a 6 metrů, té krat?í jakoby někdo ukradl podsadu, prostě dole chybělo půl metru a silně v?em táhlo na záda. Tedy v úvodu se strejdové z vyspělej?í země moc neblýskli. S teplotou 11 stupňů jen nalehko nic extra. Uprostřed výčep, třetinka za 1,5 eura. Proběhlo zahájení, ?éf srazu Hans Ulrych Zayc zahájil proslovem, pak pověděl o dvou variantách vyjí?ďky, del?í 300, krat?í 150 km. Promítal na stěnu mapy, dopodrobna v?em vypověděl kde je třeba pomalu, kde se dává přednost a kde hrozí střet s hospodářským zvířetem, měli jsme hlad, s vyvalenýma očima jsme sledovali kdy u? bude konec, on radostí ?e ho někdo tolik poslouchá přidával vtípky. Na konci padlo to podstatné, pro pizzu k večeři si choďte do pekárny proti stanu. Vystáli jsme frontu jak za bol?evika na vlo?ky a dostali kousek placky se salámem a rajčaty, fajn předkrm, řeklo by se, ale to u? bylo v?echno. Nějáká vkusná němka se s námi dává do řeči, tedy spí? se strejdou, ale místo klasické a ověřené otázky kterou nikoho neurazí?, jako ?odkud jste, kolik jste sem ujeli?, pokládá inteligentní ?proč k nám jezdíte krást auta??. No vzhledem k tomu, ?e tohle nebyl sraz mopedistů, ale majitelů toho nejluxusněj?ího co BMW kdy vyrobilo a my na tom přijeli, docela nevkusná otázka, připadal jsem si jak černá ruka z východu. Po chvíli zji??ujeme, ?e tudy cesta nevede, svorně se sbíráme a odcházíme do blízkého hotelu na pivo, stejně u? přes rachot cvakajících zubů některým (mně) nebylo rozumět. Tam v?e v nejlep?ím pořádku, odcházíme posilněni a vyčerpáni do hajan. Nejdřív Ruda, pak já, potom Petr se Zuzanou, pak ostatní, nakonec někdy ráno Cyril. Sobota ráno, 8 hodin, venku lehce osychá, nepr?í, zata?eno, venku 13 stupňů. Snídaně jak se patří, ?védské stoly u? v jídelně střediska, v?echno jak má být. Ruda oznamuje, ?e zůstane v táboře, má RS plné zuby. Odjezd na vyjí?ďku, volíme del?í, zhruba 40 strojů, asi 3 nebyly LT. Sledujeme vychytávky, nemají nic vyjímečného, někteří dvě antény jako my, ov?em bez zapojeného CB, jiní palubní interkomy, navigace spí? méně. Ukazuje se, ?e ty největ?í holátka mají najeto kolem 50 ? 90 tisíc, zato nejlépe vybavené stroje s nejnověj?í navigací přímo od BMW tak 10, ty fakt hodně jezdící 20 tisíc, kolem komína bych volil něco lehčího, R850R je naprosto skvělý strojJ. Čekali jsme někteří, ?e budou němci hodně v oděvu od BMW, no gumový overal na zip z boku a gumové rukavice co u nás nosí paní uklízečka (zdravím paní Velčovskou), ?ádná vyjímka. Obdivuji dr?ák na mapu jednoho vynálezce, a? budu fakt bohatý, pořídím ho. Gumicug kolem rádia, podlo?it tričkem, dát do kancelářské fólie a je to, jen patentovat. Asi to chce nadhled, říkejme tomu funkční-realismus. Stále se střídá dé?? s mrholením, vět?inou nejsou moc vyje?dění, zatáčky jezdí na několikrát, chvilku přidávají, pak nepochopitelně brzdí, nedodr?ují cik-cak, hlavně jedou neplynule a lehce nevyzpytatelně. Po 100 km, které se jeli tři hodiny, nejen proto?e se stálo ka?dých 20 kilometrů, ale důvody jsou popsány vý?e, toho máme dost. Velvyslanec Cyril jde říci vůdci s vtipností sobě vlastní, ?e se nám ve třicetikilometrové rychlosti ?patně dr?í balanc, chceme se trhnout. Po uji?tění ?e u? to bude lep?í zůstáváme. Zbytek projí?ďky v pořádku, zrychlilo se a mo?ná tím pádem jsme ztratili zbytek pelotonu. Do tábora se dostáváme v podvečer, před chatou potkáváme Rudu, jeho stroj čistý, spokojeným obličejem nám to počasí na vyjí?ďku ?přeje?. U? u? na večeři, osprchovat se, prohřát a jde se. Opět oblo?ené stoly s masem, zeleninou, jitrnice, jelita, párečky a v?e co zasluhujeme. Vyhlá?ení úspě?nosti vyjí?ďky, nulová úmrtnost, nic rozbitého, v?ichni bla?eně oddechují, červené tváře, nosy a někteří, co nejsou zvyklí jezdit, o čem? vypovídá stav km jejich strojů, i zadky. Rozdávají se poháry, za nejvíc najetých kilometrů a hlavně pro borce z největ?í dálky, 1100 km je výkon, díky za potlesk, teď je na skříni v mé pracovněJ. Je?tě nějaké to pivo, poctivě se točíme v placení, ale dlouho nezůstáváme, zítra zase domů. Neděle nás nevlídně vítá svým chladivým dechem, počasí nepřeje, stále se střídá dé?? se silněj?ím větrem. Usedáme, jen něco nezapomenout a vstříc dlouhé cestě. Jak to jen jde, pospícháme, mokrá dálnice dovoluje nejvíc stopadesátku. Po čase se oddělují Milo? s Renďou, nemá cenu pro ně jet dál na jih Německem, vrací se domů do Kadaně. Vidíme Waidhaus, hranice, máchnutí občankou, jsme u nás. Směr Plzeň, před tou tankujeme a vidíme první pěknou holku (krom těch co byly s námi), no če?ka, jak jinak. Praha, tam se trhá Milo?, D1. Ruda první, za ním Cyril, já, Petr se Zuzanou. Kolem Jihlavy ?to? na mně při?lo, prostě se potřebuju projet a LT u? dlouho ?kemrá o profouknutí výfuku, beru za to, ukazuju, ?e nelze jinak, asi to znáte. Světla se vzdalují, jen jedno na?loutlé s mlhovkama pod padáky se pou?tí se mnou, Cyril má stejné pochody, řítíme se déjedničkou, u? suchou, asi 200. Skvělý pocit. Zastavujeme u Aralky, vzít benzín a taky se protáhnout. Při placení houknu na strejdu vedle k pokladně ?to bylo super, co??, on na to ?jo, ale málem jsem se posral strachy?, říká s velkou nadsázkou. Vět?inou jsem to já kdo se bojí. Chvíli čekáme, dlouho nikdo nepřijí?dí, zji??ujeme telefonem co a jak. Ostatní se stavili na polévku, dohadujeme, ?e pojedeme pomalu dál, hodně zvolna, dojedou nás. Celou cestou do Brna a za Brno se nikdo neobjevuje, ukazuju strejdovi ?e to mám je?tě do Ostravy daleko a znovu přidávám, mávne a zahouká na pozdrav. Pokračuju si 160, za chvilku znovu ?luté světlo, dojí?dí mně. Asi mu to nedalo, ve dvou je to lep?í. V Prostějově rozloučení, jede za ne??astným Pavoukem. Tedy klidným tempem domů.

Dík za tuhle akci v?em, co byli s námi! Dík do německa v?em z www.k1200lt.de Dík Cyrilovi, ?e to spunktoval a pří?tě a? přijde a ohlásí ?a to je?tě neví? ?e se jede ?? Já jedu a co vy?

Leoš K1200LT