BMW Biker Meeting Garmisch-Partenkirchen 2005

Hlavní stránka »  Cestování »  Cestování po Evropě »  BMW Biker Meeting Garmisch-Partenkirchen 2005

Den 1. Tak u? to při?lo. Je sedm hodin ráno, pátek 1.července 2005 a Leo? s Bárou na 1200 LT vyrá?ejí z Ostravy, aby v osm v Olomouci přibrali Ivana na 1150 GS. Já s Jitkou je?tě protíráme oči a pomalu se probouzíme. V 9,30 je LT a GS ve Velkém Meziříčí u nás na parkovi?ti. Nezbytná ranní káva se vaří a zji??ujeme první závadu. Leo? není schopen komunikace přes interkom, proto?e se vytrhnul konektor na jeho přilbě. Oprava se trochu protáhla, proto?e se povedla a? na druhý pokus, tak vyrá?íme je?tě s Mírou na 1150 GS a? v 11,00. ?Leo?i, to nic, pří?tě se to mů?e stát třeba mě?. A opravdu. Po ujetí půl kilometru přestávám komunikovat já. No nic, stejně mě nikdo neposlouchá. Frčíme si to po dálnici do Humpolce, tam sjí?díme na Pelhřimov a přes Tábor a Písek to míříme na Strakonice, kde se máme potkat s Fí?ou a jeho dcerkou Nikolou na 1100 RT. U Pelhřimova se k nám přidává vydatný dé??, který s malými přestávkami s námi jede a? do Garmische. V jednu odpoledne jsme ve Strakonicích. Z důvodu velkého časového skluzu vzdáváme oběd ( máme přece z čeho trávit ) a spěcháme do Mnichova, kde na nás bude čekat Je?ek s Petrou na 1200 LT, které tam bylo na poladění v servisu. Je?tě drobné dohady na hranicích s německým policajtem kvůli zapnutým Leo?ovým mlhovkám, které mimochodem nejdou zhasnout, proto?e jsou zapojené na přímo s hlavním světlem bez vypínače. Jejich sklopení mu stačí k úplné spokojenosti, tak mů?eme uhánět směrem na Passau. Já ji? komunikuji, proto?e jsem pou?il kabel spolujezdce, tak se mů?eme cestou domluvit na jízdě po dálnici, aby Je?ek s Petrou v Mnichově nezapustili kořeny. Sto kiláčků před Mnichovem je?tě zastavujeme vylít Mírovi vodu z bot, proto?e nějak podcenil impregnaci v domnění přítomnosti klimamembrány. Je?tě vy?dímat pono?ky, a u? zase jedeme. ?Ahoj Je?ku, čekáte dlouho?? ?Ne, jenom hodinu a půl?. Tak jsme konečně kompletní: 2×1200LT, 2×1100RT a 2×1150GS. V tomto pořadí dorá?íme asi v půl osmé večer. Zaparkovat pěkně do lajny, postavit stany, nacpat bří?ka domácími řízky a hurá za kamarády. Ti, ač ji? odpočatí proto?e přijeli dříve, společně pracují na společenské únavě za přispění německého piva z plastových kelímků zálohovaných 1 Euro. Komunikace vysílačkami funguje perfektně, tak se k nim brzy přidáváme. Společně do?eneme zanedbaný pitný re?im a postupně se trousíme na kutě.

Den2. Ráno nás pro změnu probouzí nám ji? od včerej?ka známý dé??. Dáme nezbytnou ranní kávičku, posnídáme a jdeme omrknout, co se to tady vlastně děje. Čumíme do stánků se v?ím mo?ným, okukujeme motorky, nabíráme prospektový materiál a hlavně mokneme. Někteří si vylep?ují kádrový profil nakupováním dárků, někteří sní o lep?í budoucnosti osedáváním vystavených nových motorek. Naháníme se opět vysílačkami a posléze se scházíme v hlavním stanu, kde si dáváme opět kávičku, proto?e kávička je zdravá a ráno jí bylo málo. Koukáme na právě probíhající módní přehlídku motooblečení a domlouváme soukromou vyjí?ďku Boxer Morava. V půl jedné odpoledne se přesouváme k pumpě Shell, kde se řadíme. Vybereme v Garminovi některou doporučenou trasu na vyjí?ďku a hurá na to. Cestou zji??ujeme, ?e ta doporučená trasa je dobrá tak akorát pro přepravu nadrozměrného nákladu, proto?e je silnice rovná jak v pou?ti. Cestou zpět na na?i Shellku je?tě vy?ereme cukrárnu v Urfeldu u jezera Walchensee. Moc dobrý jahodový dort tam měli. Aby nebyla nuda, tak pr?í víc a víc a Je?ek na LT a sjetých gumách se z nás baví nejvíce. Na pumpě se řadíme na druhý pokus. Někteří to vzdávají, někteří jdou přezouvat a některým nakonec nechtěně ují?díme. Pro záchranu kamarádství se tedy je?tě jednou vracíme a skutečně se je?tě někdo najde. Akorát Míra s Ivanem nás ji? nenajdou, proto?e jim klekly baterky ve vysílačce, ač se motáme o ulici vedle. ?koda. Zatím co oni kompenzují ?al pivem, my jedeme směr Innsbruck. Jede nás ?est motorek: Cyril LT, Leo? s Bárou LT, Fí?a s Nikolou 1100RT, já s Jitkou 1100RT, Pepíno s potomkem 1150RT a Gik 1150AGS. V Zirlu trochu kufrujeme, proto?e Cyrilův strýc pilot si s výpočtem dává na čas. Počasí se ji? umoudřilo, přestalo pr?et, silnice oschly a občas se uká?e sluníčko. Po druhém průjezdu Zirlem zastavujeme u benzinové pumpy a dáváme mu čas na rozmy?lenou. Za to se nám odměňuje výpočtem překrásné trasy přes Kühtai 2017 m .n.m. a Fernpaß zpět do Garmisch. Bomba. Dík strýc pilote. Opravdu nádhera. Proplétáme se uličkami vesnic na svazích Alp, místní lidé se na nás smějí, auta uhýbají a nikdo na nás nehrozí jako doma. Opravdu nádhera. Stále je na co koukat a spou?tě fo?áků si na chvíli neodpočnou. Čím vý?e stoupáme, tím ni??í je teplota a naopak přibývá zvlá?tní zelenohnědé kluzké hmoty na silnici. Co to asi je? U? je to jasné. Je to druhotný produkt domácího skotu, který se tu volně potuluje. Bacha a? na tom někdo neuklouznete, byla by to ostuda. Čumte taky před sebe, nejhor?í je srá?ka s volem. Cestou nás je?tě blokuje rodinka koní, ale tu roze?ene Pepíno mocným troubením. Silnice se pěkně kroutí a levá střídá pravou. Pěkně si to vychutnáváme a hoblujeme gumy a? na hranách. ?koda, ?e u? je Garmisch na dohled, dal bych si to je?tě jednou. No nic, někdy pří?tě. Uháníme do stanů něco spolknout, proto?e nám pěkně vyhládlo. Cyril jede za svými. Sauna, bazén a mo?ná i masá? mu přijde vhod. Večer nás vysílačky opět svedou zachránit pitný re?im na stejné místo jako včera. Někteří, vědomi si zítřej?í cesty domů, jdou spát ji? o půlnoci. Někteří na to zapomněli a jdou spát a? před pátou ranní. Jejich chyba, v sedm jim bubnujeme na stan.

Den 3. Vstáváme, vstáváme. Chrápat mů?ete doma?. Krásné ráno a slunce přes celou oblohu nás tahá ze stanů. Balíme a tě?íme se na cestu domů. Taháme mo?ná je?tě ovlivněné spáče ze stanů a termovlo?ky z oblečení. Konečně motopočasí. Loučíme se s Leo?em a Bárou, kteří pokračují směrem na západ na francouzské pobře?í. Nezbývá nám, ne? jim závidět. U?ijte si to a hlavně dobře dojeďte. Ná? skutečný odjezd trochu vázne, neb někteří mají hlad, někteří mají sucho v nádr?i, někteří v peně?ence a někteří v domnění, ?e ztratili mobil volají svému operátorovi. Kru?ná jsou rána opilců za slunného počasí. Konečně jedeme směr Mnichov po silnici číslo 11. V jedné vesnici projí?díme slavností nějakého místního tradičního svátku. V?ichni v místních krojích, v dobových kra?asech se ?lemi, na hlavě tralaláčky s péry a dokonce i policie v dobové uniformě. Kdybych nedr?el řídítka, tak bych si myslel, ?e za to mů?e stroj času a já se ocitnul v jiné době. Jsme v Mnichově, loučíme se s Je?kem a Petrou, kteří mají je?tě jiné povinnosti. Vět?ina je z časových důvodů pro dal?í jízdu po dálnici, tak se slzou v oku opou?tíme my?lenku na původně zvolenou trasu po silnici číslo 12 z Mnichova do Passau. Marné jsou moje nářky a námitky, ?e je to časově stejné a je?tě něco uvidíme. No nic, men?ina se musí podrobit vět?ině. Na dálnici postupně zrychlujeme na 180 a a? máme dostatečně otlučená záda od spolujezdkyň, ta zase zpomalujeme. Takto hektická jízda způsobila výr v nádr?i, tak společně probouzíme asi 30 km před hranicemi ospalou pumpařku, abychom natankovali je?tě za draho. Po překročení hranic nás vítají hodně opálené kysličníkové blondýny a nabízejí nám jejich slu?by. Fuj. Raději je?tě chvíli jedeme, ne? si dáme pozdní oběd za kačky. Ve Vimperku na nás čeká pěkná restaurace se zahrádkou, slunečníky, vyhlídkou na parkovi?tě a hlavně českou obsluhou. Ivan pro spěch zapomíná na hlad a upaluje k domovu. Ráno ho čekají povinnosti, tak musí. Balzám pro du?i a blaho pro plný ?aludek. Ve Strakonicích zamáváme Fí?ovi s Nikolou a u? jen my s Jitkou a Mírem upalujeme přes Písek, Tábor, Pelhřimov a Jihlavu domů do Velkého Meziříčí.

Bylo to fajn a za rok nashle zase v Garmisch-Partenkirchenu

Dodo.