Alpy 2005 10.6.2005

Hlavní stránka »  Cestování »  Cestování po Evropě »  Alpy 2005 10.6.2005

1 den.

V pátek 10.6. jsme vyjeli ráno v osm hodin z benzínové pumpy JET u Vyškova. Sjely se tam 4 motorky a 8 cestovatelů ? Cyril a Eva na K 1200LT, Ondra (Pavouk) a Martina na K1200LT, Petr a Zuzka na R1100RT a Tomáš s Monikou také na R1100RT. Po ranní kávičce jsme se dali na cestu. Vyrazili jsme po dálnici směrem na Brno, při průjezdu Brna se k nám připojili Gik s Petrou na R1150GS Adventure. A tak zatím v plném počtu jsme jeli dál k hraničnímu přechodu Mikulov a do Rakouska.Naše cesta pokračovala přes Vídeň a potom dál po dálnici směr Linz, Salzburg až do Zell am See, kde jsme se po 640km ubytovali v kempu. Dojeli jsme tam v 18.00 hod.Po postavení stanů, malé večeři a drobné očistě těla jsme šli všichni do místní hospůdky na pivko.Večerku jsme měli brzo abychom si všichni odpočinuli a připravili se na druhý den.

2.den

Sobotní ráno nás přivítalo pouze teplotou 3 stupně Celsia ale zato nádhernou modrou oblohou. Po teplé snídani jsme vyrazili na první cíl naší cesty, na Grossglockner. Po půl hodině jízdy jsme dorazili na mýto pod Gross?. Po zaplacení mýta , které je 17? pro motorku nás čekala cesta plná zatáček a nádherných rozhledů do úžasné krajiny. První část nás vedla lesem, ale čím dál naše cesta stoupala a stromy postupně ustupovaly se nám otevíral pohled na krásné úpatí hor s vodopády a s čerstvě zasněženými vrcholky skal. Cesta se kroutí jako had až do výše 2400m/m. Počasí nám připravilo úžasný zážitek, bílý sníh, modré nebe a nad tím zářící slunce – úžasný pohled na panoráma hor. Pokračovali jsme dál, na horu ?Franz Joseph Höhe? , kde se nám otevřel pohled na ledovce. Tam proběhl oběd a pár členů naší malé skupiny si na ledovec vyšlo. My ostatní jsme se bavili pozorováním svišťů, kteří loudili drobečky od turistů. Když jsme sjeli opět do údolí před mýto, Naši chlapi rozhodli, že si ty krásné zatáčky vyjedou ještě jednou. My ženský jsme čekaly dole a odpočívaly. Když se vrátili z pánské jízdy, byli unavení, zpocení ale šťastní. V očích měli jiskru kluků, co si splnili dětský sen. Cesta do kempu už byla klidná, malá zastávka v obchodě na doplnění zásob byla rychlá a hurá do kempu. Vykládalo se dlouho do noci.

3.den

Nedělní ráno nás probudilo nepříjemnými kapkami deště. Tady v horách se počasí mění každou hodinu, takže člověk nesmí být překvapen. Po rychlé snídani jsme zabalili mokré stany a opustili jsme uplakané Zell am See. Směrem na Kitzbühel a dál na Innsbruck.Po cestě déšť ustal a znovu se na nás usmálo sluníčko. Hned bylo veseleji.Po objezdu Innsbrucku jsme pokračovali dál na Landeck, Kappl a na průsmyk Silvretta. Už v údolí před průsmykem bylo co vidět. Malé vesničky a městečka, ozdobená spoustou květin zasazených do svěží zelené barvy horských luk. Bylo to velmi pěkné. Cesta pomalu stoupala a dovedla nás k mýtu. Zde po zaplacení malého poplatku 10.20 ? za motorku jsme pokračovali dál. Jedeme pomalu vzhůru a užíváme si zatáčky. Uděláme i pár fotek. Na sivrettě malý oběd, pohled na přehradu a okolí. Rozjíždíme se pomalu směrem k serpentinám. Potkáváme desítky nablýskaných automobilových veteránů, které mají zrovna svůj závod do vrchu. Autíčka jedou pomalu, kopec je zmáhá a některá z nich již na odpočívadle vypustila páru.Máváme Silvrettě zalité sluncem a vyrážíme hledat kemp. Ubytování jsme našli v městečku St. Gallenkirchen. Mokré stany rychle schnou a příjemná hospůdka láká. Zítra opouštíme Rakousko.

4.den:

Příjemné pondělní ráno nás vyzívá na další cestu. Po ranním rituálu očisty,jídla a balení stanů se ještě stavíme v obchodě na doplnění proviantů a vyrážíme směrem na Bludenz.Po pár kilometrech necháváme Rakousko za zády. A jedeme dálkový průjezd Lichtenštejnskem /asi 20 km/.Zemička malá,ale hezká.projeli jsme ?obří zemi? a jsme ve Švýcarsku.Další cesta vede na Chur.Tady nás zradil náš ?strýc navigátor?,tak jsme důvěrně oslovovali navigaci Garmin.Naše zajíždˇka nebyla velká,ale byla pěkná.Cesta vedla lesy,kde se občas mezi stromy otevřel pohled do údolí s malými vesničkami a úbočí kopců s osamělými statky.Po domluvě našemu ?strýci? jsme vyrazili správným směrem na Wassen.A jako by si chtěl náš ?strýc? odčinit své pochybení,zavedl nás na úzkou lesní cestu,na jejímž konci nás čekal nečekaný a krásný pohled na údolí bílých skal,které se prudce svažovalo k řece.Honem udělat pár fotek a musíme jet dál,začíná nás tlačit čas.U Wassenu najíždíme na Sustenpass.Cesta táhnoucí se po vrstevnicích hory je jako dělaná pro motorky.Stoupáme výš a výš,projíždíme tunely míjíme vodopády a sněhové bariéry.Začíná drobně pršet,mraky leží na vrcholcích hor jako čepice.Ten pohled je skoro strašidelný.Pro­jíždíme průsmyk ve výšce 2224 m.n.m.Sníh,co tu po zimě zůstal,je místy vyšší než 2 metry.Opouštíme toto místo a sjíždí se do údolí.Doslova za poslední zatáčkou na nás čeká malý kemp. Majitel příjemný,cena mírná a v celém kempu jsme byli jen my.I když byl malý,tak měl patřičné zázemí.Povídáme dlouho do noci,tolik zážitků za jeden den.

5.den:

Prší!Úterní ráno nás přivítalo uplakané až běda.Obloha tmavá,dosahující až k zemi.Balíme a doufáme,že tomu ujedeme směrem na Interlaken.Déšť a mokrá cesta nás trochu zpomalila,i když u jezer okolo Interlakenu jen mrholí.Pohled na jezera s hotely,různě vyzdobené domky,plující parníčky po nich nám zvedají náladu.Cesta nás vede dál na Saanen a dál do Martigny na Švýcarsko-Francouzské hranice.A pořád prší!Projíždíme Martigny,cesta vede úbočím hory mezi vinicemi.Stoupáme a mraky klesají,jedeme tak hustou mlhou,že nevidíme ani motorku před sebou.A jsme ve Francii.Vítá nás deštivé Chamomix-Mont-Blanc,cíl naší dnešní cesty.Hledáme kemp s chatičkami,a­bychom se mohli usušit a ohřát,ale tady žádné nejsou.Jen pro stany,a tak to po hodině vzdáváme a jdeme do hotelu. Pokoje jsou příjemně vytopeny a tak sušíme mokré věci a v klidu útulného pokoje čekáme na příjezd našich dvou kamarádů.Honza – (LT Jenda) na K 1200 LT a Radek na R 1100R, kteří ráno v 5 hodin vyjížděli z Prostějova a společně se vydali na stíhací jízdu za námi.Průběžné telefonáty a zprávy sms,je postupně naváděli na cíl.Poslední hodina čekání byla strašně dlouhá.Vysílačky v pohotovosti! Už je slyšíme,ale pořád nevidíme.Je 23 hodin,když se na silnici konečně objevují pro nás tak typická světla.Už jsou tady! ?Konečně!?Jsou unavení,špinaví a mokří,ale šťastní.Mají za sebou 1360 km nonstop.Povídáme dlouho do noci.Obavy jsou jen ze zítřejšího počasí.

6.den:

Středa ráno ? jak ze žurnálu,modré nebe,bílé mráčky a to vše zalité sluncem.Dnes nás čeká okružní cesta okolo hory Mont-Blanc.Všem se nám oproti včerejšku zvedla nálada a tak v počtu sedmi motorek vyrážíme.Chamonix se s námi loučí pohledem na ledovec,který se táhne skoro až do městečka.Naše cesta vede směrem na městečko Flumet a na první průsmyk Col des Saises /1633 m.n.m/,ten jen projíždíme.Pěkná silnice zatáčkami vzhůru na další průsmyk Cornet de Roseland /1968 m.n.m/.Musíme však dávat velký pozor na kravský trus,který se v nich občas nachází,abychom po něm neuklouzli.Po projetí téhle ?voňavé? vložky se nám otevřel pohled na tyrkysové vody přehrady a hory bez stromů,ale poseté kvetoucími květinami.Malý odpočinek,svačinka a vyrážíme dál.Projíždíme průsmyk se zatajeným dechem. ?Paráda?.Zatáčky směrem dolů nás dovedly do Bourgu St. Maurice.A hned zase další zatáčky,ale směrem nahoru k průsmyku Colu du Petit-Saint-Bernard /2188m.n.m/.Pro­jíždíme posledním zimním střediskem před průsmykem a pak se otevírá široké údolí se sochou sv.Bernarda.Zas­tavujeme vaříme kafíčko a děláme fotky.Po té vjíždíme do Itálie do údolí Aosta.Tady nás čekalo takové malé překvapení. S otevřeného širokého údolí se stává ústí porostlé stromy.A tady bylo schováno snad na 50 zatáček a serpentin.No prostě paráda!!!Cesta vede do města Aosta.Tady musíme dávat pozor na sinice,které nejsou zrovna nic moc a italští řidiči – škoda mluvit.Vyrážíme dál na poslední průsmyk naší cesty na Sol du Grand-Saint-Bernard /2469 m.n.m/.Pomalu stoupáme tímto údolím vzhůru.Jedeme krokem a necháváme se unášet pohledem na tuto úchvatnou krajinu.Projíždíme celnicí a jsme ve Švýcarsku.Stojíme ve výšce 2469 m ,pohled na horské jezero a hory za ním,je krásný.Poslední fotky a odjíždíme směrem na Martigny.V Martigny zajíždíme do kempu na noc.Tato asi 300 km dlouhá etapa naší cesty předčila naše očekávání.Byl to opravdu úžasný zážitek.

7.den:

Čtvrteční ráno je opět slunečné.Ale je nám smutno,protože nás opouští Gik s Petrou,kteří se musejí vrátit domů dřív.Po ranní očistě a rozloučení s kamarády vyrážíme dál.Cesta vede širokým údolím řeky Rlony na město Sion.Toto údolí je lemováno z jedné strany hradbou skal a na druhé straně jsou vinice.Pohled dělaný pro malíře.Míjíme i několik hradů.U města Siere se stáčíme na malou zajíždˇku k horám. Pěkným údolím pomalu stoupáme k horské vesnici Zinal.Tam cesta končí,dál se nemůže.Jen lanovkou nebo zubačkou.Dáváme lehký oběd s výhledem na zasněžené horské velikány.Vracíme se zpět na trasu a pokračujeme na Oberwald.Tady nás čeká Grimselpass /2165 m.n.m/.Po vyhřátém údolí vítáme malé ochlazení,které nám nabídla cesta tímto pasem.Na noc zastavujeme v našem známém kempu,kde jsme už spali v pondělí.

8.den:

Páteční ráno nás probouzí sluncem a zvonci pasoucích se krav.Dnes nás opět čeká Sustenpass,ale z druhé strany a za slunečního jasu.Cesta nahoru ubíhá rychle.Nahoře v průsmyku děláme fotky u sněhových bariér,které jsou místy vysoké skoro 2 metry.Sjíždíme dolů na město Andermatt.Byl to úplně jiný požitek z cesty než před pár dny,kdy jsme to jeli celé v děšti. Z Andermattu pokračujeme na Chur-Zermer-Martinu.Tady se loučíme se Švýcarskem a vracíme se do Rakouska.Jedeme do Landecku a hledáme ubytování. Našli jsme malý,ale šikovný kemp.

9.den:

Sobotu vyrážíme brzo.Jsme pozváni na návštěvu k našim novým členům k Charlymu a Irmě do Klagenfurtu.Na­jíždíme na dálnici a vyrážíme na rychlý přesun.Asi 150 km před Klagenfurtem se potkáváme s Charlym a Irmou a společně vyrážíme na Nockberg.Po nezáživné a místy ucpané dálnici je projíždˇka národním parkem Nockberge úplný balzám na nervy.Opouštíme serpentiny Nockalmstrasse a jedeme na noc k našim přátelům.Tak to byl poslední ?radostný? den. Po malé párty, kdy naše dva rakouské hostitele vyjíme a vypijeme až na dno jdeme spát.

10.den:

Nedělní ráno je opět krásné,ale pro nás smutné. Je to poslední den naší dovolené.Naposledy balíme a nakládáme věci na motorky.Charly a Irma nás jedou doprovodit až do Grazu.Vedou nás mimo dálnici.Po cestě nás čeká ještě jedna motorkářská trasa.Poslední kopce,poslední zatáčky a už je tu Graz. A nastává loučení nejen s přáteli,ale vlastně i s celou naší dovolenou.Otáčíme stroje směrem na Vídeň-Mikulov a domů.

Naše úžasná dovolená končí!!! autor Zuzanka R45