BLÍZKÝ VÝCHOD 2004

Hlavní stránka »  Cestování »  Asie a bývalé SSSR »  BLÍZKÝ VÝCHOD 2004

27.04.04 úterý Milý deníčku! Dnes jsem si tě koupil a za trest, ?es mne stál celých 65 boulí, do tebe budu zvracet (jestli mně to neomrzí) v?echny nebo alespoň některé pocity a dojmy z oné cesty…..

.….…..u? několik let si sním o cestě ?kolem Koule? a loni jsem si dokonce myslel, ?e ?to spadne? a takovýto dáreček si nadělím. Nakonec z toho byla ?jen? Indie. I tato idea nakonec vy?uměla, nicméně dne?ní rozpracovanost – stupeň přípravy náhradní varianty dává tu?it, ?e Blízký východ – finální cíl pro leto?ní rok nakonec vyjde. A jestli nenastane nějaká zrada, v pátek 30.04. 04 vyjedeme. Doufám, ?e na tu ?Kolemkouli? nakonec taky jednou dojde.

30.04.04 pátek Milý deníčku! Je to tady! Přesto, ?e jsme s Milanem domluveni na půl devátou na benzině v Prostějově, u? něco po ?esté mi volá, ?e nemů?e od čtyř spát a jestli tedy nepojedeme dřív. Na daném místě se sjí?díme ca v 7.30. Pumpa je ale rozkopaná, tak?e tankujeme a? ve Vy?kově. Měli bychom zkontrolovat tlak v gumách, ale kompresor nefunguje, tak to odkládáme na později. Zastávka v BMW Renocar Brno – napadlo nás, ?e by nebylo marné mít sebou pár náhradních ?pic. Chlápek se velmi nad takovou po?etilostí pozastavuje, tvrdí, ?e oni ?ádné ?pice nemají a stejně by nám prý byly k ničemu. Vysvětluje, ?e před rokem museli na jednom kole pár drátů měnit a tak dr?ely, ?e je nemohli odtáhnout. Od tohoto, zjevně traumatického zá?itku, v Renocaru ře?í problémy se ?picemi výměnou celého kola. Nechci se do?ít doby, kdy prasklou pojistku bude lempl v ?odborném servisu? ře?it výměnou motorky. Druhá zastávka v Brně. Hypernova – výrobna klíčů. Není marné mít sebou náhradní klíč k ma?ině. Ov?em představa, ?e by bylo mo?né udělat v ?odborném závodě? něco jiného ne? prachobyčejnou FABku je naprosto scestná… Konečně pokračujeme. Hladký průjezd přes hranice, Bratislava, zastavujeme téměř a? v Komárně natankovat motorky a v přilehlé hospodě i sebe. Na hranici s Maďarskem asi 20 minut stojíme. Je třeba počkat a? přeběhne tlupa tatrmanů v modrých tričkách – jakýsi přeshraniční běh při příle?itosti vstupu do EU. Maďarsko je (jako v?dy) náááramná otrava a tak jsem rád, kdy? konečně zastavujeme na přechodu Nagylak/Nádlac. Předtím ale asi 10 kilometrů před hranicí přichází ke slovu de??ovky. Celý den byl krásný, ale teď se pekelně zatáhlo. Na rumunské hranici stojíme asi půl hodiny, kdy? se sna?ím ouřadovi vnutit na?e pasy, vysvětluje: ?je burka, hrmi, kalkulator nefunguje?. Tak?e pokud se nechcete na rumunské hranici zdr?ovat, jezděte kdy? ?nehrmi? aby fungoval ?kalkulator?. Dojezd těch asi 50 km Do Aradu, cíle dne?ního dne u? je maličkost. Po chvíli je?dění po městě, kdysi evidentně výstavném, se ubytováváme v hotelu Parc. Večer jdeme omrknout město. Nebude to dlouho trvat a v?echny ?rámy zasazené bol?evikem si vylí?e. Končíme v restauraci u stolu plného vskutku fajnových dobrot. Móóóóc povedený den. Jen aby to tak pokračovalo!

01.05.04 sobota Milý deníčku! Přesto, ?e jsme vstávali dost brzo, s odjezdem to, zejména díky opulentní snídani nějak neklaplo. Ne? Milan spolykal polovinu ?védského stolu a já dopsal plky z minulého dne, bylo jedenáct hodin. Cesta přes Rumunsko je u? stará vesta. Trasu přes Devu, Sibiu, Bukure?? jedu u? po x té. Nedá se říct nic, ne? ?e je to náramné svezení. V?echno jde naprosto bezproblémově­….….pravý okam?ik na to, aby se něco vysralo. Asi 20 kilometrů před Sibiu zastavujeme na benzině Euroil k doplnění suché nádr?e. V?e proběhlo v pohodě, máme natankováno, zaplaceno, vyjí?díme….…pou?tím spojku a v ten okam?ik le?ím. Stál jsem pravým padákem asi 50 centimetrů před kandelábrem chránícím čerpadlo. Náraz nemohl být ve vět?í rychlosti ne? je chůze a jsem v ?oku, kolik ?kody nadělal. Naprosto zdeformovaný padací rám, urvaná mlhovka, na motorce drobné odřeniny. V?e ale funguje a tak po léčebném zákroku trubkou z le?ení, kdy se nakonec daří rám jak? tak? srovnat, pokračujeme. Den končí v Rimicu Valcea. Pro změnu v hotelu Capela. Pro změnu u plného stolu. Uf to byla ňamka!

02.05.04 neděle Milý deníčku! Na?e nad?ení z rumunských kulinářských zá?itků muselo jednou dostat přímý zásah. Snídaně v onom hotelu – omeleta podivné konzistence a bulky jako tenisáky (ne tak velké, ale tak gumové). I jinak připomínala restaurace bol?evické časy rekreace ROH, včetně babizny co měla v?e na povel. Při odjezdu zji??uji, ?e je třeba dolít olej. Oba 0,5 litru, co? je s přihlédnutím k faktu, ?e máme za sebou ca jen 1200 kilometrů a kompletní servis před odjezdem minimálně na udivené povyta?ení obočí! Uvidíme, jak se bude spotřeba vyvíjet dál. Pak bude mo?né udělat závěr, jak to s tím servisem bylo. Cesta do Pitesti je zase excelentním zá?itkem. Krajina, silnice….…..paráda. Z Pitesti do Bucuresti u? je to po dálnici, na kterou ov?em tu a tam ústí polní cesta. Míjime ale i pra?né odpočivadlo, na kterém je z několika stavebních buněk, pár slunečníků a pár kousků plastového nábytku sestavený ?motorest?. Bábrle na kole nebo stařík s oslíkem v protisměru v odstavném pruhu taky nesmí překvapit. Konečně Bukure??. Nájezd na ?obchvat? je sice chvíli třeba hledat mezi odbočkami ke Carrefouru, McDonaldu a podobným nesmyslům, které, bohu?el, dorazily u? i sem. U? léta je tento obchvat v mapě značen jako dálníční. Před čtyřmi roky a jednalo se o stra?idelnou panelku zvící komunikace pro stavební stroje. Díry 20–30 centimetrů hluboké tu byly standardem. Dnes to sice není dálnice, ale velmi slu?ná asfaltka, u které její původní stav připomíná jen několik ?elezničních přejezdů vskutku krkolomných. Cesta z Bucuresti do Giurgiu reprezentuje stav komunikací, který panoval v celém Rumunsku před deseti lety (a ke kterému to pomalu ale jistě směřujeme u nás). Ale i tady se u? staví. Přechod z Rumunska do Bulharska je bezproblémový. Tytam jsou časy úřednické buzerace a ?bak?i?ářství?. V této souvislosti se musím jen smát, kdy? si vzpomenu na rozumbrady. Co nikdy nikde nebyli, ale mají známýho, co říkal, ?e ti Rumuni (mo?no doplnit dle potřeby, Bulhaři, Albánci, Arabové, Mar?ani….….…..) jsou pěkný bestie a nás, hodné, spořádané a civilizované Čechy hned okradou, ne-li zamordují. Bulharsko – ve vnitrozemí pořád stejně ?patné silnice, ale nic, co by se nedalo vydr?et. Ale předev?ím nečekaná kosa. A protivítr. Cesta se najednou stává docela nepříjemnou a tak přikládáme pod kotel a o vzdálenosti Shell ?umen – Shell Burgas se dá říci: ?na?e nejrychlej?í nádr??. Stejným tempem pokračujeme a? do Careva, kde se nám daří docela rychle najít hotel (jak jinak) je?tě vonící novotou a evidentně nachystaný na svou první sezónu. Carevo, donedávna jen rybářská osada na svou příle?itost, co se turistiky týká, teprve čeká a touto dobou je to jen ospalé městečko s pár místními obyvateli. Bohu?el jsme ji? nesehnali ?ádnou hospůdku s rybami, na které jsme se tak tě?ili. ?pagety a pizza to musí zachránit. Snad zítra. Naordinovali jsme si volný den.

03.05.04 pondělí Milý deníčku! Carevo – tak?e dnes je ?volno?. Tzn. Spaní, praní, drobná údr?ba, spaní, jídlo, spaní….….a tak….….…Zítra Turecko….…...kvak!

04.05.04 úterý Milý deníčku! Budíme se kupodivu docela brzo, tak?e mů?eme hned kolem osmé místního času vyrazit. Včera byl krásný slunečný den, ale dnes, prachbída, chladno, zata?eno nízkou oblačností a tak směrovou tabuli s nápisem Istanbul 330 km míjíme nabalení v de??ovkách a následné ?plhání do hraničních kopců zahalených v mlze nevě?tí nic dobrého. Těsně před městečkem Malko Tarnovo tankujeme za zbytky bulharských leva, poněvad? benzín v Turecku je za pusinku. 34 Kč a víc….! Jak stoupáme serpentinami, najednou jako kdy? mávne proutkem, mlha mizí a je tu krásný slunečný den. Na turecké hranici trotlujeme ?jen? asi třičtvrtě hodiny, co? je s ohledem na fakt, ?e jsme tam úplně sami pekelná rychlost. Podotýkám, ?e jsme měli turecká víza vyřízená předem na turecké ambasádě v Praze, přesto bylo třeba zaplatit je?tě 2 000 000 TL zdravotní poji?tění a 12 500 000 TL poplatek za motorku. Asi taky poji?tění, či co. Kurs s byl ca 1 440 000 TL za USD a 1 750 000 TL za euro. Během razítkovacího kolečka přijel autobus Poláků jedoucích nakupovat do Istanbulu. A ti vyřizovali v?e, včetně víz na hranici. Inu, je to práce na?eho MZV. Za chvíli nám zařídí Turecko na devizový příslib!!! (pozn. od roku 2005 funguje s Tureckem zjednodu?ený pohraniční styk bez vízové povinnosti) Za hranicí mění krajina radikálně ráz. Mění se i vesnice a městečka. Po čase se ale v?e okouká a nezbývá ne? pocit ?píny a smradu. Neskutečně kouřících a nepředstavitelně přelo?ených náklaďáků a zvířeného prachu, kamkoliv se člověk vrtne (pokud je to na silnici). V Turecku se neoddiskutovatelně ve velkém staví ale jaksi, za ka?dou cenu. Města jsou si podobná jako vejce vejci. Typizovaná (a? na výjimky) me?ita, typizované obytné bloky, typický puch, a? u? je to v horách, na pobře?í, na východě či západě, v?ude je to na jedno kopyto. Na webu jsem vyčetl varování před provozem v Sýrii. Ale ?ok při?el daleko dřív. Istanbul. Projet Istanbul na motorce ve dvou, neztratit jeden druhého z dohledu, nezabloudit a hlavně – nenechat se zabít, to byla tedy chu?ovka.Nerad bych z toho dělal laciné drama, ale tak jsem se nebál o vlastní kejhák ani kdy? jsme jeli v dvaadevadesátém s bráchou dělat ?velké kluky novináře? do takřka obklíčeného Osijeku. A je tu Bospor. Projí?díme mýtnicí, platíme 2 500 000 TL za motorku a jedeme přes most. Dívám se na tachometr, je to nějakých 500 – 600 metrů. Chvíli si hraji s my?lenkou, ?e zastavím a tro?ku se rozhlédnu. Beru ale v potaz kamion, který jede asi 5 metrů za mnou a hned takový nápad zavrhuji, byla by to sebevra?da. Dál u? je to zas jen smrad, smog….atd. V tomto duchu pokračujeme mimo dálnici směrem na Gebze podél zátoky Marmarského moře směrem na Izmit a Adapazari. Je?tě dnes jsou tu vidět stopy po zemětřesení tu?ím v roce 1999. Po docela hektickém dni v hustém provozu sjí?díme na Akyazi. Je téměř tma. Vypadá to, ?e jsme pro?vihli vhodnou dobu na shánění noclehu. Náhodně zastavujeme u jakési restaurace a já se ptám jednoho človíčka, který, jak se vzápětí uká?e, umí německy, na bydlení. Nedaleko je prý ?drei stern hotel? za fuenfzig dollars. No to je docela paleta, ale jsme docela utahaní a tak souhlasíme. Ochotně sedá do auta a po asi 2 km se nám naskýtá pohled na nasvícenou me?itu nad kterou vycházel veliký Měsíc. Asi 200 m odtud je potom onen hotel s parčíkem, vodotryskem, olivrejovanými portýry a bůhvíjak se v?em těm čičmundům nadává. Pokoj byl nakonec za sixty euro misto fifty dollars, ale co. Byli jsme v Kuzuluku.

05.05.04 středa Milý deníčku! Za sixty euro byla ?bed and breakfast?, ov?em jestli ta jedna oliva, jedno kolečko salámu, kousíček sýra a hrneček čaje měl být breakfast…..to tedy turečtí soudruzi neuřídili. Padáme raději z téhle v?ivé díry a pokračujeme po D 140 na Ankaru. Skoro ?ádný provoz, cesta je plná krásných scenerií a (zejména pro nás) nezvyklých pohledů.Zelené, bílé, červené sedimenty, krajina ?jako vystři?ená z televize? někde z Utahu či Marlboro country. V malinkém městečku ztraceném kdesi v horách dáváme pauzu na oběd. Ochotu, úslu?nost, a zájem o k?eft, nelze ov?em turkům upřít. Nosí a ukazují v?echny mlsoty co jsou k dispozici a za 5 minut máme stůl plný místních delikates. Pokračujeme. Ankara. Nacházíme okam?itě obchvat a jsem rád, ?e se nezasekáme v tureckém hlavním městě. Co? se ale daří kompenzovat vzápětí kdy dopadáme jako Jára Cimrman se svou stíhací vzducholodí Karel, kdy po osmihodinovém letu na Brusel, přistál nedaleko War?avy. Odbočujeme na jih dřív, zají?díme si asi 100 km a přes křivolaké ?parkové" cestičky (ne nepříjemné) se musíme prokousat zpět na spojnici Ankara-Aksaray. Aksaray je také cílem dne?ního dne. Máme za sebou přes 600 km. Myslím si, ?e je to dost a netu?ím, ?e rekord teprve padne.

06.05.04 čtvrtek Milý deníčku! Dnes byla breakfast excelentní. Podle tabule jsem měl poprvé taky pocit, ?e jsem fakt někde úplně jinde. Některé dobroty jsem naprosto nebyl schopen identifikovat. Nicméně jsme si moc pochutnali. Kdybych byl náhodou na pochybách, teď u? vím, ?e mám pěknou motorku. ?Nice bike, nice bike? brebentili malajci na zájezdu, pořád se smáli a fotili se s na?ema bramborama. Frézované silnice – to je vychytávka. Na cestě z Ankary do Adany jsou jich desítky kilometrů. Jsme u? týden na cestě a já mám předsevzetí (Milan o tom je?tě neví) dnes dorazit k přátelům do Jaroudu v Sýrii. Vyjí?díme z Aksaray, míjíme ceduli Adana 258 km a roztápíme pece. V, řekněme, svi?ném tempu se dostáváme do vlivu středomořského klimatu. Zatímco ?pička hory Hassan za Aksaray (ca 3 200 m) je pokryta sněhem a je zde celkem chladno, při příjezdu do přímořského Tartusu u? je horko a vlhký vzduch. A proto?e prvním ?doopravděnským? cílem je Sýrie, pokračujeme v maratonu přes Adanu, (kde jsem mimo jiné viděl opravdu pohádkovou velkou me?itu, která naprosto nezapadala do jisté ?panelákovosti? me?it, co byly bě?ně k vidění), Iskendrun a relativně rychle dosahujeme turecko-syrského přechodu Bab el Hawa. S Turky opět absolvujeme tradiční razítkové kolečko. Při odbavování pasů mne navíc uchvátil jakýsi bembek ohánějící se formulářem ministerstva turistiky a jal se ze mne páčit statistické údaje. Po pár nepřesných a zavádějících odpovědích byly na?těstí na?e pasy vyřízeny a tak jsem ho mohl odkázat na ?někdy jindy?, poděkovat za nosný rozhovor, zanechat jej s rozepsaným papírem u pultíku a vypadnout. Doufám, ?e si zbylých 80% formuláře dolhal sám, aby si mohl udělat čárku do svého statistického deníčku. Je?tě kontrola ?templů ve třetí boudě turecké třístupňové kontroly a jsme na syrské straně. Hranice je pojata podstatně velkolepěji. Silnice je kvalitněj?í, v?eobjímající bordel vůkol je stejný. Zdá se, ?e ouřadové jsou o něco vstřícněj?í. Chvíli sice trvá, ne? se pod tlakem dominantních arabských nápisů zorientujeme, ale pak u? to jde. Dokonce jsem v jeden okam?ik uvěřil, ?e nebudeme nic platit. Samozřejmě to byla pitomost. Zase – poji?tění, vypsání karnetu – 30 USD. A opět mi vytane na mysli plané stra?ení a řeči o ?íleném nápadu jet do Sýrie….…zejména kdy? vidím malinkou (a velmi pohlednou) číňanku s francouzským pasem, co cestuje sama a shání se po autobusu do Aleppa. Hýkání úředního ?imla na obou stranách hranice trvalo asi 2,5 hodiny. Závora se konečně zvedá a jedeme. Je?tě kontrola sestávající ze zastavení u boudy, kde si 4 vojáci dávají do nosu dobroty z metrového tácu a zvou nás, abychom se připojili a dali si taky.?Spěcháme? říkám. Co taky mů?e jiného vypadnout za pitomost z hloupého Evropana. Jeden z nich tedy ?oblízne v?ech deset? aby nám příli? nezamastil pasy a po zbě?ném pohledu nás pou?tí do Sýrie. Změna je asi tak markantní jako mezi Bulharskem a Tureckem. Vozový park zestárl tak o 10 let, změnil se i oděv. Bě?né jsou najednou arabské ?átky, přibylo v příkopách se pasoucích ovcí. Sýrie je evidentně velmi chudá, kdy? i tady je ale vidět, ?e se tu ?něco? děje. Bude ov?em je?tě chvíli trvat, ne? se obyvatelstvo zbaví Velkého bratra Assada, který na ?svůj? lid tupě zírá nejen z veřejných budov, ale i boardů u cest, bran do továren či měst. Nechybí snad ani v ?ádné rodině. Unifikované, podle ?ablony sprejem nastříkané podobizny jsou i na nejednom automobilu., či jak jsem viděl později – lodi. Zkrátka, kult osobnosti v krystalické formě. Nají?díme na dálnici přes Hamu, Homs, do Dama?ku. Tady začíná provoz houstnout. A já si uvědomuji varování před syrskou dopravou. Pravidla jsou taková, ?e ?ádná. ?Dálnice?, to jsou dva pruhy asfaltu tam a dva pruhy zpět. Tím ve?kerá podobnost končí. Spousta pra?ných komunikací tu ústí nebo jde dokonce soubě?ně. Traktory, ovce pasoucí se mezi pruhy, motorové tříkolky-rik?e plné různého zbo?í, to je naprostá bě?nost. Potkat v levém ?rychlém? pruhu v protisměru jezdce na skůtru té? není ?ádná vzácnost. Začíná se stmívat, před námi je je?tě asi 200 km a v této situaci si zvykáme na místní ?pravidla?. Dokud není naprostá tma, asi polovina řidičů vůbec nerozsvítí. Traktory mají třeba světla jen vpředu. Pokud chce někdo předjí?dět, začne divoce problikávat dálkovýma aby upozornil, ?e jede. Předjí?díme-li my, z 50% cítí předjetý nutkavou potřebu si nás prohlédnout a okam?itě do nás napere dálková světla. No paráda! Dálková v zrcátkách, dálková v protisměru, jsou okam?iky, kdy jsem slepej jak krtek a nevidím naprosto nic. A cítím se jak v Istanbulu, jen o 400 km unaveněj?í. Městečko Jaroud, které hledáme je asi 50 km před Dama?kem a má asi 30 000 obyvatel. To znamená, ?e není na mapě (mimochodem moc povedená mapa Jordan, Syria, Lebanon nakladatelství Hildebrandts, kde chybí sídla, nesouhlasí vzdálenosti – kdepak asi udělali na?i němečtí soudruzi chybu?) a je mimo rozli?ovací schopnost místních orientačních tabulí, které jednak nejsou příli? četné, chybí na nich vzdálenosti v km, ale hlavně popisky v latince jsou jen u velkých cílů. Tak?e jsme se dostali do města Nabk, se soudruhem Assadem na kopci kynoucím ?irokému okolí a začali se ptát. Arabové jsou velmi vstřícní a ochotní, bohu?el v?ak vět?inou neumí jinak ne? arabsky. A tak za?íváme, ?e nás jeden posílá tam, druhý zpátky a třetí zas někam úplně jinam. Způsobem: ?zastavím, zeptám se na směr, zastavím je?tě jednou, dvakrát, abych si to ověřil? pokračujeme dál. A proto?e nevíme, jestli obec, do které jsme dojeli je ta co hledáme, neb cedule je jen arabsky, v?e se opakuje nanovo. Konečně jsme na místě. Nacházíme i rodinu kterou hledáme. Je něco po 23 hodině. Za sebou dnes máme 880 km a jsme vyřízení jak ?ádost o kvartýr.

07.05.04 pátek Milý deníčku! Popravdě, dnes bych nejraději jen spal. Včerej?ek se na mně podepsal víc, ne? jsem byl ochoten připustit. Ale ná? hostitel rozhodl za nás. Po náramné večeři následovala stejně náramná snídaně a malý výlet autem, co? byla pro jednou vítaná změna. Nav?tívili jsme starý křes?anský chrám v Malloule, které ov?em vévodí brána, jak jinak, ne? s obrazem Hafíze Assada a jeho vykutálených synáčků. Nad Malloulou v horách se potom zastavujeme u přátel na?eho hostitele na čaj a kus řeči. Je začátek května a na můj vkus u? pekelné vedro, ale sotva vejdeme do domu takřka bez oken, najednou je příjemný chládek a pohoda. Bez klimatizace. Druhým cílem na?eho výletu je Marmusa. Asi tři kilometry schodů vedoucích průrvou ve skále ke dvěma klá?terům. Tak to je moc. Takový nad?enec vzhledem k okolní teplotě nejsem. Je?tě přijímáme pozvání od řidičů obstaro?ního, zato o to víc osvětýlkovaného a nálepkami olepeného autobusu Isuzu na Arak a vracíme se ?domů?. Po bohatém obědě u? se to opravdu nedá uřídit a k noční porci přidáváme je?t? dvě-tři hodinky spánku. Po probuzení nacházím na terase domu při odpolední siestě asi 15 lidí. O existenci poloviny z nich v domě jsem neměl ani ?ajn. Ptám se Abou Zaeda: ?to je v?echno tvoje rodina??. Povídá ?e ne, jen asi necelá třetina, zbytek je zrovna mimo domov. Rodiny s deseti dětmi tu nejsou ?ádnou vzácností. Je?tě otestujeme vodní dýmku a matté, které se tu pije stejně často jako káva a čaj. Jdeme se té? podívat ?do města?. Jsme v úplně jiném světě. Nejen domácí, ale i my jako náv?těva se zdravíme se sousedy či známými podáním ruky a slovy ?salam alejkum?. Pozvání na čaj či kávu je naprosto samozřejmou zále?itostí. Den končí zábavnou epizodou kolem shánění piva. ?V?ichni jsou muslimové?, vysvětluje syn hostitele, se kterým jedeme do ?tajného? obchodu s alkoholickým pivem, ?tak?e syrské pivo je bez alkoholu a jiné se normálně neprodává?. ?Muslim tedy zajde večer do me?ity, tam si zjedná alibi, resp. odpu?tění a doma se o?ere jako prase?. A přidává arabské přísloví, které by se dalo volně přelo?it jako ?Po dne?ní noci nech? se stane cokoliv?. Je pátek, první muslimský volný den a naprosto vyprodaný první i druhý ?tajný? obchod dávají přísloví zapravdu. Ve třetím pivo měli. Zatím.

08.05.04 sobota Milý deníčku! Dnes necháváme domácí poněkud vydechnout. Bereme jen pár nejnutněj?ích věcí a jedeme se podívat do Palmyry, resp, jak říkají místní do Tadmuru. Cesta polopou?tí je vskutku zábavným kouskem. Třicet kilometrů rovně, mírná zatáčka, zas dvacet rovně….co se jízdy týká nuda. Navíc skutečné peklo. Takové vedro jsme tu skutečně v květnu nečekali. Přesto je v této pustině ?ivot. Stovky ovcí na planinách kolem cesty, ov?em rozdělených do malých stád po několika desítkách kusů, které pasou převá?ně chlapci kolem 16ti let na malých konících nebo jen tak s holí. Taky jsme zde, hluboko ve vnitrozemí potkali X vojenských vozidel, kasáren a radarových stanic, ov?em v?e vypadalo tak om?ele a evidentně podfinancovaně, ?e si nedovedu představit ?e by syrská armáda s někým bojovala. A tak zůstává alespoň bezvadným bubákem syrských branců, kteří chodí ?slou?it lidu straně a Assadovi?.na 3 roky. Poté, co nakrátko zastavujeme abychom si udělali pár obrázků místního hřbitova, který je po pravé i levé straně silnice a mrkneme do mapy abychom zjistili, ?e nás od cíle dělí je?tě něco kolem 65 kilometrů se rozhodujeme pokračovat přesto, ?e na?e palivoměry varovně přivírají oka. Krajina se nemění, pustina je stále stejně pustá 65 kilometrů dávno ujetých, oran?ové hladové oko na mne zírá u? drahnou dobu a Palmyra nikde. Jen za obzorem dal?í obzor. V rozmezí 80–90 km/h na ?estku se plí?íme je?tě dal?ích asi 40 kilometrů, kdy? začíná být vidět ná? cíl. Tlačení ani jiná potupnost se nakonec nekoná, ov?em u benzinky se ukazuje podle asi půl litru, který zbýval, ?e jsme skutečně dojeli na ?smrad z nádr?e?. Starověká Palmyra, město na hedvábné stezce, je naprosto bez komentáře, to je třeba vidět. Bez komentáře je i přístup syrského státu, který ani netu?í, co vlastně má a tak jsme se dostali i s motorkma přímo do areálu starého města navíc bez jakéhokoliv vstupného. U? den předtím padlo rozhodnutí, ?e poté, co omrknem Palmyru se pojedeme tro?ku vymáchat ve Středozemním moři u města Tartousse. Po cestě se je?tě zastavujeme u tradičního hliněného obydlí, s notně hlubokou, přesto vyschlou studnou….. Dnes neuvidíte stavbu z jiného materiálu ne? je ?elezobeton. Staví se v?ude, přesto?e úroveň příjmů není vůbec slavná. Navíc stavební povolení je velice drahá zále?itost.. Zároveň ale platí zákon, ?e nelze nikoho vystěhovat z bytu nebo domu na ulici, tak?e lidé si postaví základy, a potom sezvou celou rodinu, kamarády, přátele a přes noc postaví přízemí nebo alespoň několik místností do kterých se stavebník s rodinou okam?itě nastěhuje a je vyhráno. S vodou a elektrikou je to jen otázka registrace u vodárny a rozvodných závodů, proto?e opět nelze odepřít dodávku energie a vody ?ádnému občanovi. K moři jedeme asi z poloviny po stejné cestě, potom následuje odbočka na Homs. Tady se začíná krajina ji? měnit a vyprahlou rovinu střídají kopce, které jsou oproti pustině skutečným zemědělským rájem. Tartousse vypadá na první pohled jako standartní přímořské centrum, poté, co přijí?díme na nábře?í, kde se, téměř v centru města, evidentně ji? několik let válí jako vyvr?ená velryba vrak lodi. PET lahve a různé dal?í odpadky spolu s faktem, ?e voda je opravdu ledová mění ná? názor na koupání. Je pozdní odpoledne a tak se poohlí?íme po ubytování. Nechce se nám hledat příli? dlouho a tak padá volba na Grand hotel přímo na nábře?í.. Grand hotel byl ov?em, jak to tak v bol?evismu a jemu spřátelených systémech chodí grandem mezi hotely před drahnou dobou. Večer jakoby vyřknutím kouzelné formule se město proměnilo. Tma milosrdně přikryla nuzotu a zanedbanost, která a? příli? bije do očí přes den, rozsvítí se spousty boutiques i obyčejných krámků a je nepochybné, ?e nebude dlouho trvat a Tartousse se vrátí ke své bývalé výstavnosti. Zatím vypadá trochu jako Saint Tropez jak je známe z komedií s Louisem de Funés, jen tro?ku unaveněji. Malovali jsme si, jak si také při cestě budeme moci pochutnat na mořských dobrotách a tak po ubytování a na výzvu personálu, zaparkování motorek přímo v recepci, se vydáváme do rybího restaurantu. S názvy mořských ryb a? na notoricky profláknuté druhy je to tě?ké, navíc zde neexistuje menu. Personál nabídne co je v kuchyni k dispozici v arab?tině a domnívá se, ?e udělal dost. Teprve, kdy? vidí vrchní čí?ník, ?e to opravdu nikam nevede, posílá kamsi svého podřízeného a ten se za okam?ik vrací s tácem, na kterém má několik ryb. Obratem si jednu z nich vybíráme, přičem? způsob přípravy necháváme na kuchaři a výsledek je vskutku excelentní. Netu?íme, ?e je to první a zároveň poslední mořská hostina. Při návratu na hotel je?tě registruji příjemnou, tu jablečnou, tu rů?ovou vůni tabáku z vodních dýmek, která se line z čajoven na nábře?í.

09.05.04 neděle Milý deníčku, je nedělní ráno se v?ím v?udy. Dlouhé spaní, ranní procházka po městě kvůli pár fotografiím, odpověď na pozdrav policajta motorkáře řídícího unavený provoz na téměř prázdné kři?ovatce, dotankování prázdných nádr?í. Vracíme se opět směrem na Homs a po cestě odbočujeme abychom alespoň krátce zvenku omrkli monstrózní pevnost, rytířský hrad Crac des Chevaliers. Potom u? jen míjíme zmíněný Homs a vracíme se přes Nabk k mým přátelům ?ijícím nedaleko Dama?ku. Je?tě v podvečer ale padá rozhodnutí pokračovat v cestě a tak rovnou nakládáme kufry, loučíme se s rodinou a vrháme se do divoké dopravy syrského hlavního města. Je to opravdu divočina, ale pomalu si zvykáme na systém, který v blízkovýchodní dopravě vládne a to je fakt, ?e tu není ?ádný systém. Nikdo neví co lze čekat od ostatních, auta, kola, traktory v jednosměrkách a to na pravé i levé straně silnice, v protisměru na ?dálnicích?, jede kdo je největ?í či ten, kdo tam byl první. Dávat přednost je evidentním projevem slabosti a takový kousek je okam?itě ?zhodnocen? auty za vámi. Ale podařilo se probojovat do samotného centra, za pomoci na?eho průvodce Muhammeda najít vhodné ubytování a hned jsme vyrazili do ulic. Centrální me?ita, bazar, staré město – mimochodem Dama?ek je prý nejstar?ím nepřetr?itě osídleným městem na světě….….a zatímco my jsme obdivovali orientální město, Muhammed neustále někam telefonoval. Je?tě předtím jsme se mu toti? svěřili, ?e jsme kdesi po cestě viděli krám s velbloudím masem a ?e bychom chtěli nějakou tu velbloudí specialitu ochutnat. Najednou tedy sedáme do taxíku a po del?í ?trapáci a? na samou periferii vystupujeme ve čtvrti sice nepříli? důvěryhodně vyhlí?ející a zadním traktem vcházíme do ji? zavřeného podniku je?tě nedůvěryhodněj?ího. Ov?em majitel pro nás ochotně otevírá a odebírá se nějakou tu hrbatou specialitu uklohnit. Na v?e pochopitelně opět dohlí?í z vekého obrazu v?udypřítomný Hafíz Assad.. Jídlo je náramná dobrota a já nabývám dojmu, ?e to pro mne není premiéra, mám pocit, ?e jsem něco podobného jedl kdesi v ji?ním Bulharsku. Vracíme se do centra a chceme je?tě kořeněného velblouda spláchnout pivem ov?em tentokrát vy?ly ve?keré na?e pokusy naprázdno. Taky je u? půl druhé v noci. Jdeme spát.

10.05.04 pondělí Milý deníčku! Vzhledem k tomu, ?e jsme ?li spát dost pozdě, chtěl jsem to ráno tro?ku vykompenzovat, ale bydlení v samotném centru Dama?ku tuto mo?nost vyloučilo. Neustálé troubení je kulisa, na kterou se je?tě dá zvyknout. Melodie při přepínání naplno zesílené vysílačky z policejního auta a motorky zaparkovaných dole na náměstí byla ale k nesnesení. Koneckonců, nemáme je?tě pořízené v?elijaké drobnosti a dárečky, které jsme chtěli obstarat hlavně na bazaru. Dnes jsou otevřeny v?echny krámky a tak v uličce s kořením obdivujeme fantastické barvy a vůně o jejich? původu a určení nemáme ani ?ajn, v ulici s textilem si kupuji ?átek á la Arafat, kousek dál zase kolega smlouvá o cenu vodní dýmky. Já mám svoji u? zabalenou v kufru. Fantastická je té? záplava ovoce a zeleniny, co? je ostatně charakteristickým rysem pro celý region. I zde platí ?e minimálně polovina druhů je pro nás, co se určení a způsobu konzumace týká, naprostou neznámou. Pokračujeme kolem místní university, její? přítomnost registrujeme hlavně podle kavárniček plných studentů, věnujících se raději ne? předná?kám, kávě či matté a vodní dýmce. Kouzelné jsou uličky starého města s krámky a dílničkami se v?ím mo?ným. Teplota ale stoupá do pro nás nesnesitelných vý?in a tak se vracíme zpět a cestou se je?tě párkrát zastavujeme v ?občerstvovnách? s vynikajícími ovocnými ??ávami a koktejly čerstvě připravenými z ?doopravděnského? ovoce. A je to opět tady, kufry jsou na ma?ině, já, v plné zbroji s odklopenou helmou v recepci hotelu si vyzvedávám pas a vysvětluji recepční jak se věci mají, kdy? se mne ptá jestli jsem kosmonaut. Něco takového prý je?tě neviděla. Jasně, na ulicích nikdo helmu nemá (snad jen policajti a to onen obligátní půlhrach) a turisté do Sýrie takřka nejezdí, tedy motorkáři na velkých ma?inách a s patřičnou výbavou jsou zde asi naprostou popelkou. U parkovi?tě, proto?e je neskutečné vedro, je?tě piju z věčného pramínku lahodné ledové vody s nápisem ?V?dy pamatuj na Boha?. Na?e boxery se ani nepotřebovaly rozehřát, tak?e se loučíme s Muhamedem, na?ím neocenitelným průvodcem a vyrá?íme do poledního dopravního chaosu. Zpola přidu?eni zplodinami hrkačů, z nich? vět?ina nejen ?e překračuje rozumné normy kouřivosti (o nějakých EURO XY ani nemluvě), ale některé vybrané kousky překračují i meze fantazie, zpola upečeni se asi po půl hodině dostáváme na výpadovku směrem na Ammán, resp.Jordánsko. Provoz prudce řídne ale objevuje se jiná mrzutost. Jára Cimrman by řekl ?vítr z hor?, tady to byl vítr z pustiny. Pokud se člověk nepohybuje v úzkém pobře?ním pásu nebo uměle zavla?ovaných oblastech není toti? v Sýrii nic. Jen pustina, kamení, písek a sem tam nějaká tvrdá tráva či křovisko. Taková je i krajina kolem silnice na Ammán. A v této roční době, jak jsme se později dověděli (na jaře a na podzim) tu foukají docela často silné větry, které zvedají prach a písek a v?e je tedy v jakémsi oparu. A jestli tedy v Sýrii není nic, tak v Jordánsku není u? vůbec nic. Jen skály a kamení.. Děláme krátkou zastávkou na benzince kde plníme nádr?e a oba přídavné kanystry které máme v bočních kapsách tankruksaku a? po víčko (benzín tu sice za moc nestojí, ale zato moc nestojí – v přepočtu asi 14 Kč/litr) plníme také sebe colou a vodou, benzinář (jaksi automaticky) nabízí gratis kafe, co? kolega s povděkem přijímá a pak u?, se silným bočním větrem pokračujeme k hranici. Ploty, ostnaté dráty a unifikované fotky xichtů starého a mladého Assada dávají tu?it, ?e jsme na hranici. Odbavení jde, kupodivu, více ne? jednodu?e netrvalo ani půl hodiny (a vězte, ?e čas má na Blízkém Východě opravdu jiné dimenze) a pokračovali jsme na jordánskou stranu. Silněj?í ekonomika Jordánska je znát hned na hranici. Nověj?í udr?ované budovy,vyfe?ákovaní ouřadové a ­ vět?í poplatky za v?echno. Základem je směnárna. Tam jsem si bláhově vyměnil 50 dolarů a pokračoval k registraci cizinců, potom k okýnku, kde je třeba koupit vízum, zpět vyzvednout pas u registrace, do vedlej?í budovy přihlásit k provozu vozidlo, opět zaplatit poji?tění, zase k jiné přepá?ce kde hotové papíry vydávají a po padesáti dolarech byla veta. To v?e trvalo asi hodinu. Říkám si je?tě – to jsem z toho vyvázli lacino, proto?e v?ude kolem mají v?echny auta otevřené kufry, vylo?ené v?echny kufry a otevřené kufry. Ve?kerou ostatní bagá? taky samozřejmě. Nás si v tomto směru doposud nikdo nikde nev?ímal. Tak?e sedáme na koně a opou?tíme prostor celnice. Zastavujeme u závory, která je poslední překá?kou v cestě do vnitrozemí. Tady poprvé za?ívám pocit, ?e bych někomu nejraději hodně ublí?il. Na této ?výstupní kontrole?, která nemá za úkol nic jiného, ne? pouze zkontrolovat, jestli máte v pase potřebná razítka, se evidentně nudí tři zevlové, (na ně? se jako ulitý hodí fousatý frk o policajtech, kteří chodí ve třech, proto?e jeden umí číst, druhý psát a třetí telefonovat) kteří tvrdí, ?e musíme je?tě počkat a důle?itě někam volají. Potom se hrozně zajímají o to odkud jsme, odkud jedeme a kam, kdy? sly?í slovo Izrael tak křiví hubu jako při hodně kyselém citrónu a oznámení, ?e z Izraele pojedeme lodí do Řecka se jim zdá nanejvý? podezřelé, vzápětí se toti? ukazuje, ?e o existenci státu toho jména nemají nejmen?í tu?ení o jeho poloze logicky té?.. O České republice platí to samé a kdy? po mně chtějí mapu, abych jim to v?echno ukázal (jestli jako nekecám), zatvrzuji se, říkám ?e ?ádnou mapu nemám a odmítám komunikovat. Teď u? je to jen hra, koho to dřív přestane bavit. Asi po deseti minutách marné snahy se je?tě něco dozvědět rezignovaně mávají rukou a my konečně jedeme. Je kolem osmé a do soumraku chybí jen minuty. Po kvalitní silnici uprostřed jordánského ?u? vůbec ničeho? směřujeme k Ammánu. Asi na půli cesty u? jedeme ve tmě. To nemám rád, výsledkem je toti? takřka v?dy velmi omezená mo?nost vyhledání noclehu a člověk navíc u? dost utahaný je spí?e ochoten kývnout na jakoukoliv cenu ne? aby se ?trachal shánět něco levněj?ího a stojí to pak zbytečně moc kaček. Tentokrát to ale dopadlo jinak. Dojeli jsme do centra Ammánu a já se obracím na prvního mladého kluka s otázkou, ?kde je tu laciný hotel?? Zji??uji, ?e stojíme asi 50 metrů od něj, pak je za 100 metrů dal?í, potom zase, zkrátka ?low cost? hotelů je tu hromada. Jdu se optat na podmínky a cenu a u? v recepci začínám chápat místní obsah termínu ?low cost?. Řekl bych ?dirty rat nest?. Pokračuji v prohlídce v dal?ím hotelu a tam se nám to jeví u? příznivěj?í. Dokonce i cena je ni??í 10 JOD pro dva (asi 17 USD) tak?e zůstáváme. Stejně ale konstatuji, ?e vidím poprve v ?ivotě něco, co se nápadně podobá pětidolarovým hotelům někde v Bronxu. Jen obligátní nezapravené díry od kulek ve stěnách a ?patně umytá krev chybí. Zato nechybí ?vábi. Tak rychle jsem se je?tě nikdy neosprchoval. Ne ?e bych byl z těch broučků nějak extra rozmontovanej, ale spí? jsem si říkal: ?copak asi dal?ího a odkud na mne vykoukne??. Nevykouklo nic a my jsme se ?li do ulic najíst. Nedá se samozřejmě generalizovat a z hodinové procházky dělat nějaké závěry, ale připadlo mi, ?e jordánci jsou daleko vět?í puristé.Ulice plné chlapů, tu a tam dr?ících se za ruce nebo kolem ramen a pokud jsme viděli ?eny, byly to věkovité tetky od hlavy k patě zahalené, pokud mo?no vláčející nějaké tě?ké břemeno (mimo svého ?ivotního údělu). Pouliční nabídka jídla byla té? men?í a chud?í, zejména jsem postrádal maso, neb nejsem ?ádný vego?. Výborné nápoje, zejména d?usy vylisované přímo před vámi z vychlazeného ovoce, ale také např. mrkve byly tak jako v Sýrii i zde. Vracíme se na hotel, kde chytám jednoho ?vába do kelímku a jdu ho ukázat maníkovi na recepci. Ten na nebohého hmyza chvíli zírá, potom na mne a zjevně naprosto nechápe o co mi jde nebo co bych asi tak mohl chtít. Anglicky neumí ani blafnout a i kdyby, stejně by to dopadlo asi stejně, tak to vzdávám. Někde jsem četl, ?e ?vábi nemají rádi světlo, tak v koupelně, mů?eme-li té místnosti tak vznosně říkat, necháváme rozsvíceno (to byl toti? broukozdroj – lezli ze v?ech tamních otvorů), nedoléhající dveře oblepuji lepící páskou, které máme pro případ jakékoliv opravy dost a je klid. Větrák na stropě míchá nedýchatelný dusný vlhký vzduch, ve kterém nám únava z celého dne pomáhá usnout.

11.05.04 úterý Milý deníčku! Je to tro?ku rouhání. Kdy? člověk sedí doma, chodí do práce… Ale kdy? je na cestách na motorce kde hlavně cesta je cílem, po pár dnech je třeba konstatovat ?je ráno jako ka?dé jiné?. Navléct se do ků?e, bot, helmy a rukavic, v?echny kufry navě?et na mého Duffyho a jede se dál. Ammán necháváme brzy za zády a Milan zastavuje aby si oblékl bundu do de?tě. Ne ?e by snad pr?elo, ale opět pekelně fouká a jeho obleček BMW Savana je konstruován skutečně pro savanu nebo horké léto. To nás také zachránilo od zbytečné ?lamastyky s místními policajty. Ne? jsme se stačili zase pořádně rozjet minuli jsme radar a tak se nám podařilo vejít se do rychlostního limitu 90 km/h. Mimo jiné to bylo poprve, co jsme v tomto regionu viděli silniční kontroly. Teď nemluvím o armádě, různých checkpointů nás dál čekalo nepočítaně. Později jsme se té? dozvěděli, ?e jsme měli opravdu velké ?těstí, proto?e benga jsou v Jordánsku prý skutečně nekompromisní a pokuty vysoké. Naproti tomu v Turecku jsem viděl scénu, kdy policajt dohlí?ející na provoz na jedné kři?ovatce je?tě udělal tři kroky zpátky aby nezavazel autu které bez zaváhání jelo do jednosměrky. Radar jsem tam neviděl vůbec (a ty byla letos má třetí náv?těva Turecka a projeli jsme ho celé napříč).Ji? bez dal?ích zastávek míříme nejkrat?í cestou k Mrtvému moři. Vyjí?díme na horu Nebo, kde je jeden z prvních checkpointů. Sesedáme abychom udělali nějaké obrázky, i kdy? díky větru a poletujícímu prachu toho mnoho vidět není a v tom vedle nás zastavuje maník v peugeotu 406. Viděl na?e CZtky a ubezpečoval se, jestli jsme opravdu Če?i. Po uji?tění ?e ano jeho radost neznala mezí. Byl to Polák, vlastně, jak on říkal ne Polák, ale Dolno?lonzák původem z Klodzka. Naprosto bez problémů rozuměl česky, ovládal i některé české obraty, nám není pol?tina také nijak cizí, tak?e jsme se bez problémů domluvili. Z chlapíka kolem ?edesátky, který nás s naprostou samozřejmostí a radostí ?e konečně vidí ?normální lidi?, oděného v d?íny, ko?ili, bassebalovou čepici a tenisky se k na?emu překvapení vzápětí vyklubal franti?kánský kněz, který ji? 2,5 roku spravoval a vedl archeologické práce na vykopávkách baziliky na hoře Nebo. Dostali jsme svazek klíčů od různých dveří a branek abychom si mohli v?echno samozřejmě gratis prohlédnout a vyfotit s tím, ?e za dvacet minut bude oběd. Asi jedenapůlhodinová přestávka va této krásné rozkvetlé udr?ované oáze byla velmi přijemným osvě?ením. My v?ak pokračujeme v na?í cestě. Teď u? jsme docela blízko jen něco přes dvacet kilometrů nás dělí od Mrtvého moře, které je více ne? 400 metrů pod úrovní světového oceánu a tak tuto vzdálenost jedeme serpentinami ve skalnaté krajině neustále z kopce. V dálce se konečně zaleskne hladina a já se tě?ím, jak si přečtu syrský deník, speciálně pro ten účel pořízený, na hladině vody. Zji??ujeme ale, ?e se jedná o rozestavěné turistické letovisko sice ji? ca z poloviny v provozu ale od pohledu je to uskupení hotelů od čtyřech hvězd nahoru. Rozhodujeme se tedy, ?e pojedeme dál a zastavíme a? bude něco méně okázalého. Říkáme si, stačí nám obyčejná veřejná plá? se sprchou, zastavíme na půl hoďky a pokračujeme dál. Cesta kolem Mrtvého moře je moc povedená a přesto ?e jsou to jen skály a kamení, je se neustále na co dívat. Pokud by měl někdo pocit, ?e se nudí mů?e si pokecat s celkem komunikativními vojáky z jordánské armády, kteří, s M16tkou pově?enou na krku kladou standartní otázku: ?odkud jste, kam jedete, uka?te pas?. Následuje snad předpisové ?welcome in Jordan? a jedeme dál, aby se za deset kilometrů opakovala stejná scéna. Mění se jen tváře a vozidlo napříč vedle silnice nachystané ?vlastním tělem? tuto zablokovat. Jednou je to pásové BVP s malým kanonem, jednou Hummer, jindy ?prostá? Toyota pick up s dvouhlavňovým kulometem na korbě. Neustále vyhlí?íme vhodné místo na koupání. V?ude jsou ale skály a pokud vidíme nějakou výjimku (teď nemluvím o plá?i, ale o místě, kde je jak? tak? povlovný vstup do vody) není nikde ani ?iváčka o spr?e ani nemluvě. Jen pro vysvětlenou, voda v Mrtvém moři je ca třucetiprocentní solný roztok, co? je asi ne? desetkrát víc ne? ?normální? mořská voda, dá se v ní pobýt najednou takových deset, max. patnáct minut, je třeba dávat pozor, aby se voda nedostala do očí a sprcha po koupání není hygienickou upjatostí ale naprostá nutnost. Zkrátka, při hledání místa na koupání jsme úspě?ně projeli celé jordánské pobře?í a a? u fabriky na zpracování soli, která je na ji?ním konci nám bylo jasné, ?e jsme koupání pro?vihli. Jedeme dál. Kolem silnice se opět prostírá ?u? vůbec nic?, místy přecházející v ?naprosto ani náhodou vůbec nic?. Co? se projevovalo zejména tím, ?e se ke skalnatému a kamenitému okolí přidal jemný pou?tní písek, duny a podobně jako u nás bývají v zimě sněhové jazyky, tady se objevovaly písečné návěje, co? byla, zejména v zatáčkách opravdu veselá ta?kařice. Napoprvé jsem se jen taktak vyhnul, potom jsem si u? dával pozor. Tady u? není vidět ani ovce. Ty vystřídaly jakési pohublé u?até černé kozy, které jsou zřejmě je?tě schopné v těchto pekelných podmínkách pře?ít a jsou ?ivobytím nomádů, jejich? stany lze tu a tam ze silnice spatřit. Zaregistrovali jsme taky novou dopravní značku. Krávu na ?pozor zvířata? vystřídal velbloud.. Kdy? u? nebylo nic z koupání u Mrtvého moře, domlouváme se, ?e to dotáhnem a? do Aquaby a napravíme to tam. No a po del?í diskuzi je plán je?tě upraven a cílem se stává rovnou sousední izraelský Eilat. Domníváme se, ?e Izrael je vpodstatě taková místní Evropa, kde se dá koupit pivo sednout si do kavárny na promenádě, zapálit si fajfku a konstatovat jak se nám ty minisukně a trička zase zkracují. Na první pokus končíme rovnou v Aquabě. Poněkud vy?tafírovaný umělohmotný vzhled nás utvrzuje v rozhodnutí přejet ?k sousedům?. V rozporu s logikou věci zde nejsou nějaké výrazné navigační tabule, dokonce několik lidí, kterých se ptáme na cestu nás posílá poka?dé někam jinam. Nakonec nacházíme těsně před městem miniaturní odbočku doprava, v které bychom cestu k mezinárodnímu hraničnímu přechodu rozhodně nehledali. Miniaturní a nevýrazná je i cedulka se ?ipkou Eilat. Míjíme dva betonové zátarasy s obvyklou kontrolou dokladů a jsme na jordánské celnici. Resp. před ní, proto?e v cestě nám stojí pevná dálkově ovládaná brána, která po stranách pokračuje vysokými ploty s ostnatými dráty. Strá? nám opět kontroluje doklady a teprve potom se dostáváme do samotného prostoru celnice. Nikde nikdo, tedy krom vojáků, policajtů a celníků samozřejmě. Nejsou extra nad?eni ?e je vytrhujeme z podvečerní pohodičky, nicméně to zpočátku vypadá, ?e nebudou nějaké výrazněj?í potí?e. Kdy? u? si, po takřka standartní skorohodince myslíme ?e pojedeme, překvapují nás celníci s po?adavkem v?echno sundat z motorek, bude prý probíhat kontrola.. Je?tě zdaleka jsem nezapomněl na fízlování za bol?evismu na tehdej?ích Československých hranicích a ani dne?ním zaklínadlům jako jsou bezpečnost státu, antiteroristická opatření a protimigrační politika, nedoká?u říkat jinak ne? zasahování do osobní integrity občana. Vře ve mně krev, na takové věci jsem háklivý. A je to na mně vidět. Je toti? u? zase skoro tma a navíc, kdy? jsme na výjezdu chápu tenhle tyjátr jako nedůvodnou buzeraci. Navíc Milanův pravý boční kufr se ji? dříve rozlomil a nyní dr?í pohromadě jen pomocí lepicí pásky. A počet otevření a zavření je limitován metry pásky, které je?tě máme k dispozici. Asi jsme byli jasně čitelní, proto?e v okam?iku, kdy se chystám lodní vak demonstrativně vysypat na hromadu ?custom officer? nás zastavuje, kontroluje jen ta zavazadla, která jsme do toho okam?iku sundali a to je?tě je tak, ?e je po?le rentgenem a zbě?ně mrkne na obrazovku. Jsme volní. Otevírá se fortelná brána a my se ocitáme v zemi nikoho. Za námi čtyřmetrové ploty s ostnatýma drátama, před námi jakbysmet. Dokonalý kriminál. Přijí?díme k závoře dimenzované tak, aby odolala rozjeté tatrovce, před kterou stojí mladá, ale o?klivá vojanda s proporcemi oné tatrovky. S ní je ve slu?bě uhrovatý mladíček, jemu? M16tka sahající a? pod kolena dodává potřebné sebevědomí. V ten moment ani netu?ím, jak jsem se unáhlil, kdy? říkám: ?to jsem rád, ?e vás vidím, konečně v normální zemi?. Ráchel s mohutnou pistolí u pasu ov?em mou větu nechala bez komentáře a s nezůčastněným ko?eným xichtem začne klást otázky. ?Kdo jste? Odkud? Uka?te doklady! Cestujete spolu? Kudy jste přijeli? Vyjmenujte v?echny země za sebou! Byli jste ji? někdy v Izraeli? Nav?tívili jste Irák? A co Pakistán? Koho jste nav?tívili v zemích, kterými jste projí?děli? V?echny věci v zavazadlech která vezete patří vám? Nedal vám někdo v Jordánsku něco pro někoho v Izraeli? Máte nějaké zbraně nebo přeměty zbraním podobné? A Drogy? A to jsem určitě na něco zapomněl….No potě?…..! Potom dostáváme na plexi reflexní oran?ovou samolepku, co? zřejmě znamená, ?e jsme pro?li úvodním kádrováním závora se zvedá a jedeme k odbavení. V naprosto prázdném opu?těném prostoru celni?tě zastavujeme u vchodu do přízemní budovy kde nám personál ukazuje. Vypínáme motory a s rohlíkem přes celou hlavu saháme po pasech s přesvědčením, ?e na v?echny pitomosti jsme u? odpověděli, teď dostaneme ?templ do pasu a v posledních slunečních záblescích dne?ního dne najdeme ubytování a dáme si někde kus flákoty. Ov?em to co sly?íme je studená sprcha. ?V?echno z motorek dolů, nalo?it na vozík a odvézt ke kontrole. Doprdele! Začínám mít pocit, ?e je tady něco ?patně. O havarovaném kufru dr?ícím pohromadě lepící páskou tady odmítají diskutovat. V?echno, ale úplně v?echno jde do rentgenu.. A nejedná se o ?ádnou zbě?nou kontrolu, ale skenování jednoho zavazadla po druhém. A kdy? pakárna tak a? to stojí za to! Jsme upozorněni, ?e to pořád není v?e. A tak vytahujeme z bočních kapes kanystry s benzínem, do ko?íčku, který jsem dostal dávám obsah kapes tankruksaku (acylpyrin, ?výkačky, baterku, energit), jako? i obsah kapes svých, do rentgenu jedou i rukavice (co kdyby v jejich protektorech byla zalisovaná C4ka).přilba, bunda. Na dvou monitorech se v na?ich věcech elektronicky přehrabují chlap se ?enskou, tentokrát z rodu fízlů. Tím ov?em věc zdaleka nekončí. Na řadu přicházíme my.Procházím rámem, který okam?itě pi?tí. Vyndávám klíče z vesty, bez efektu. Sundávám pásek s velkou kovovou přezkou, pískání se ozývá znova. Říkám, to budou boty, přezky na botách jsou kovové. ?Sundat boty? přikazují orgáni. Navrhuji, ?e se rovnou vysvléknu donaha. To prý nebude třeba. Konečně procházím bez alarmu. Boty pásek a klíče jedou na rentgenovou analýzu. Konečně máme tu nedůstojnou ?a?kárnu za sebou myslím si. Jaká bláhovost! Teď přichází na řadu otevření v?ech zavazadel. Krom vizuální kontroly odebírají na tampony vzorky prachu a to jak z věcí, tak vněj?ku zavazadla. Při otevírání vaku se stanem a spacákem je upozorňuji, ?e mám bombu. Kempovou, plnou butanu. Vůbec se jim to nezdá srandovní. Na okam?ik se dokonce zdá, ?e jsou z té modré kartu?e poněkud rozpačití. Tak?e bagá? je zkontrolovaná, člověk by řekl, ?e si mů?eme věci zase nalo?it, ale nee! Teď se budou kontrolovat motorky. Odvá?íme je do dílny. Plně vybavená STK. Začínám vidět rudě. Představuji si, jak nám na?e brambory nějakej pitoma rozmontuje na prvočinitele….…My si zatím jdeme vyřídit ?pasové formality?. A je to tu zase. ?Kudy jste se sem dostali??Přijeli jsme z Jordánska – pochopitelně! (nevím proč jsem předpokládal, ?e vědí jak se jmenuje ten sousední stát). ?A odkud do Jordánska?? Ze Sýrie. ?A tam?? Z Turecka!. Jak u blbých na dvorku. ?enská dr?í můj pas, ve kterém jsou v?echna razítka, včetně víz, zemí kudy jsme projí?děli v ruce a ptá se, kudy jsme přijeli! Dobrá, budem si hrát na idioty a tak začínám od podlahy, s trpělivým výrazem, jako s malým dítětem. Víte, my jsme z České republiky. Abyste se dostala na Blízký východ, je třeba jet na Slovensko, Maďarsko, přejet Rumunsko, Bulharsko, Turecko.?Moment? povídá, ?tak?e Maďarsko, jak to bylo dál??Grrrrrrr­rrrrrrrrrrrrrrrrrr! Bo?e, kdybych měl syrské obousměrné vízum (?e jsem si ho idiot nevyřídil) přísahám, ?e nejpozději v tento okam?ik bych to v?echno zarazil a vrátil se zpět do Jordánska. Čert vem celý Izrael. Vízum ov?em nemám, tak nezbývá, ne? to překousnout, zatnout zuby a poslouchat ty kecy dál. Jednalo se vpodstatě o duplikáty otázek u závory ov?em je?tě rozvedené a roz?ířené. ?Proč vlastně cestujete do Izraele? Na jak dlouho? Máte zde předplacené nějaké slu?by nebo hotel? Jak se jmenuje vá? otec? Jste ?enatý, jestli ano, kolik máte dětí? Man?elka s dětmi zůstala Česku? Máte v úmyslu v Izraeli pracovat? Pokud se dostanete do situace, ?e nebudete mít peníze, míníte si je vydělat prací? (ó jak fikaný chyták to bych fakt neprokoukl) Kolik máte peněz? Vlastníte nějaké platební karty? Uka?te je! Jak dlouho jste se zdr?eli v jednotlivých zemích po cestě? Ale přesně!? Uffffffffffffff! Výslech na kriminálce hadr! Závěr jak známo patří mistrům. I tato gestapačka tentokrát s tváří krásného kudrnatého anděla uzavřela výslech mistrným hlodem. ?Jak dlouho se znáte a za jakých okolností jste se seznámili?? Povídám, ?e se známe od nepaměti a seznámili jsme se v hospodě mezi pátým a desátým pivem. Ko?ený xicht si cosi zapsal, nehnul brvou a s touto imbecilní odpovědí se spokojil. To ov?em není jen tak nějaký dotazník pro ministerstvo kultury či statistický úřad. Sedíme před barákem a čekáme na vyhodnocení na?ich odpovědí, z kterého teprve vyplyne, jestli nás do té své země zaslíbené vůbec pustí. Trvá to, jakoby o tom rozhodoval Knesset.. Tak jo ?pro?li jsme? a teď teprve přichází na řadu razítka. A teprve teď mů?eme opět navěsit kufry, vak a tankruksak na na?e profilcované strojky a jedeme k závoře za kterou, myslíme, bude pokračovat na?e cesta. Ov?em na papírku vlo?eném v pasu máme jen tři, nikoliv čtyři razítka a tak musíme znovu úřadovat. Jedná se o poji?tění. Je?tě ?e si vzpomínám na fakt, ?e by Izrael měl uznávat zelenou kartu, jinak by se nám sna?ili za nemalý peníz prodat nějakou svoji pojistku. A je?tě jeden papír vypisují. Prý se jedná o izraelský řidičák vystavený na základě na?eho, l?ou nepokrytě. Ve skutečnosti je to ale jakási propustka pro motorku na omezenou dobu sedmi dní do provozu a potom musí být bezpodmínečně vyvezena. Podotýkám, na závěr líčení téhle anabáze, ?e máme s Izraelem bezvízový styk. Ov?em chtěl bych vidět ty protáhlé obličeje izraelců, kteří by museli na na?ich hranicích absolvovat něco podobného. Takté? třicetidenní bezvízový pobyt vám je, při omezení pobytu vozidla na pouhých sedm dní taky k ničemu ?e? Za celou dobu úřadování na izraelské hranici se tam krom nás nevyskytl nikdo jiný, zabývalo se námi ?est lidí a trvlo to přes dvě a půl hodiny!!! U? je zase spousta hodin a tak končíme v prvním hotelu hned na kraji města. Zahajujeme tím, ?e nás při směně USD za ?ekely v recepci berou na hůl. Jó tady budu mít mo?nost zgruntu poznat kořeny ?idovských vtipů. Později zji??ujeme, ?e za sto dolarů bychom měli dostat 450 ?ekelů. Kdy? ale přijedete pozdě v noci do hotelu, kde nic jiného ne? ty svoje ??akaly? nechtějí a potřebujete se je?tě někde najíst nezbývá, ne? se spokojit s pouhými 400 ?akaly. Na dlouhé hledání příjemného hnízda není čas ani nálada a tak dáváme v bistru vedle benzinové pumpy krvavý biftek, hranolky a colu, kolega je?tě jeden Tuborg za druhým (na víc nezbylo) a jdeme na kutě.

12.05.04 středa Milý deníčku! Včera nám to poněkud s koupáním nevy?lo, je horko a tak dělám výjimku a pouze v kra?asech a tričku (ov?em s helmou) jedeme na městskou plá? ve snaze přesvědčit sebe sama, ?e jsme na dovolené. Bez ků?e, vysokých bot a rukavic se na ma?ině cítím jako koza na ledě. Nevím, jestli se o to zaslou?ili sna?ivci na hraničním přechodu, ?e se na v?echno kolem dívám poněkud s odstupem a kriticky a tak přesto, ?e je voda docela přijatelná vzhledem k tomu, ?e máme asi půlku května, Aquabský záliv Rudého moře na mne ?ádný zvlá?tní dojem neudělal.. Panorama hotelů které jakoby z oka vypadly jakýmkoliv jiným v jakémkoliv jiném přímořském letovisku, okořeněné v dáli vysokými ploty s ostnatými dráty, ozbrojené čluny pobře?ní strá?e, tu a tam vám takových padesát, sto metrů nad hlavou přeletí startující či přistávající letadlo, voda jako na rybníce. Říkáme si, necháme tedy Eilat svému ostnatému osudu a vyrazíme zpět, tentokrát tedy po izraelské straně k Mrtvému moři abychom si mohli konečně přečíst ty noviny ve vodě. Tak?e necháváme vykutálený hotel Petra s je?tě vykutáleněj?ím směnárníkem za sebou a míříme do vnitrozemí k oné mrtvé kalu?i, kterou máme u? z východního břehu omrknutou.. Zásadní rozdíl je v tom, ?e zatímco se jordánci se svými zátarasy nijak neskrývají, izraelci mají své kontrolní body pečlivě ukryté, ov?em atmosféra, která na pobře?í Mrtvého moře panuje (a nejen na něm) dává tu?it, ?e systém fízlování a systematických kontrol v?eho a v?ech při jakékoliv příle?itosti zde byl doveden k dokonalosti. Desítky kilometrů plotů s ostnatým drátem a výstra?né tabule zakazuijící pohyb mimo silnici a na ?plá?iích? po slunce západu jsou pouze jedním kamínkem do mozaiky. Očekávat zde klasické pobře?ní osady či městečka tak, jak je známe z ?normálního? světa by byla bláhovost. V ji?ní části je k vidění fabrika na zpracování soli vytě?ené z vyschlých pánví. (mj. vyschlých tak, ?e na mělčinách jsou navezeny hráze, které kousek po kousku ukusují z rozlohy moře.) Kolem silnice jsou vidět i hektary uměle zavla?ovaných foliovníků. A pak zase jen kamení, skály a nikde nic. Jen asi uprostřed pobře?í najednou monstrózní turistické centrum ve střihu Cote d Azur. V?e v květu, parková úprava, hotely v?ech tvarů barev a velikostí trumfující se počtem hvězd a nepochybně i cenami za ubytování. Ale proč ne? Proč si pro jednou neudělat neděli ve středu? Vybírám jeden obzvlá?? opraporkovaný barák s ani ne z poloviny zaplněným parkovi?těm přímo na pobře?í, abychom si u?ili koupáni s dostatečným zázemím. Ov?em záhy jsme zjistili, ?e hodně u?etříme. Recepční mne, s výrazem, který se mu nedařilo příli? ovládat ubezpečoval, ?e v jejich krásném, vymydleném, pětihvězdovém a evidentně poloprázdném xpatrovém extrahotelu není ani jeden dvoulů?kový pokoj. Holt, nebyli jsme dostatečně ?nóbl?. Vzdáváme to. Odjí?díme hledat dál něco příhodněj?ího. Zastavujeme u lázeňského centra En Gedi hned pod kibucem En Gedi.. Jsou to ov?em lázně na pobře?í bez plá?e a mo?nosti koupání. Poskytují zde jen bahenní zábaly a masá?e. Na parkovi?ti jsou dvoumetrové tabule varující před ponecháním jakýchkoliv cenných věcí ve voze. Asi se tam krade. A nebylo to první a poslední upozornění, které jsme v tom smyslu viděli. Taky jsme se zde naučili, narozdíl od Sýrie, Turecka a Jordánska zase si zamykat motorku a věci. Odjí?díme tedy i z En Gedi a zase jedeme skalami a kolem ostnatých plotů a je nám čím dál tím víc podezřelé, ?e krom onoho snobáckého uskupení hvězdnatých hotelů tu nejsme schopni nalézt nic, ale NIC, co by připomínalo poutníkovo útoči?tě. Hotel, motorest, hospůdku se zahrádkou, o campu nemluvě. A začíná jít do tuhého, proto?e v dáli vidíme na jordánské straně místo, odkud jsme k moři přijeli, tudí? se blí?í konec na?í cesty i na západním pobře?í. Zpomalující značky a posléze stopka, doplněné obligátními betonovými zátarasy označují na?i informační kancelář. Zastavuji, vypínám motor a sesedám, abych se vzápětí rozběhl k zdej?ímu pubertálovi, který tu opět s M 16tkou stojí na strá?i klidného spánku zdej?ích ?en a dětí. Chybělo málo, aby na mne namířil tu svou pistolku – zkrátka ryché pohyby se tu moc nenosí – je to taková kolektivní pseudobezpečnostní paranoia. Na můj dotaz po bydlení začne ze?iroka vysvětlovat jak se dostanu do ráje stodolarových postelí, který jsme dávno projeli. Říkám: ?něco (cokoliv) jiného by tu nebylo??. Z kontextu vyplývá, ?e jediné ubytování se dá sehnat v tzv. ?guest houses? v kibucech. Nevím proč jsem měl doposud pocit, ?e kibuc je vlastně jakési uzavřené společenství lidí, kde vpodstatě nemáme co pohledávat. U? je ale (jak jinak) docela pozdě a tak pokračujeme k následujícímu, a na pobře?í Mrtvého moře poslednímu, kibucu Qualya. Jsou to jen tři kilometry. Zdáli viditelná oáza v suchopáru. Ov?em kdy? přijedeme blí?e, opět nechybí onen plot s ostnáčem a u vjezdu tě?ká ?elezná mří?ová brána kterou obsluhuje automatickými zbraněmi vybavená vojenská hlídka. Tady v?ak problém kupodivu nebyl a a místní motorkář (mimochodem v Izraeli velice vzácný úkaz) na Yamě TDM, který shodou okolností té? přijí?děl, nám ukázal, kde je recepce a vysvětlil co a jak. Kibuc bych přirovnal k jakémusi soběstačnému rekreačnímu centru, sestavenému z přízemních obytných bungalowů, jídelny a společenského sálu, stanice lékařské pomoci včetně vybavené sanitky, ?koly, sportovi?? atp. V?e je zasazeno do kulisy vzrostlých palem a rozkvetlých keřů, které jsou útoči?těm pro mno?ství ptactva a hmyzu, které se stará, zejména za soumraku a svítání o fantastickou zvukovou kulisu. Ráj. Taková skorokomuna. Ov?em to bychom nebyli v Izraeli, aby ne?lo o peníze a? na prvním místě. Recepční, která na svém postu evidentně začíná kompenzuje nedostatky v angličtině snahou a svými půvaby. Ov?em cena, kterou nám sděluje u? tak půvabná není. 70 dolarů a pokud budeme chtít večeři tak dal?ích 9 bucksů navrch. Bungalov je skromně zařízený ale čistý, ?ádní brouci Pytlíci se tady, narozdíl od Ammánu nepoflakují….ale za ty kačky…...

13. 05. 04 čtvrtek Milý deníčku! Snídaně jen potvrzuje na?e podezření od večeře. Nevíme, jestli je to otázka peněz nebo sektářské filosofie, ale ani vidu ani slechu tu není po mase v jakékoliv formě. Jen samá zelenina a houby, resp. ?ampiony. Na tisíc způsobů. Fujtajbl! Vrcholem bílkovinné zvrácenosti byly vejce. Tak aspoň něco. Po snídani jedeme konečně ověřit mrtvost Mrtvého moře. A opravdu! Líně se převalující vazká emulze, třicetiprocentní roztok soli ve vodě skutečně nedává ?anci naprosto ?ádnému náznaku ?ivota. A pakli?e se do tohoto roztoku vnoříte alespoň po pás, je jasné, ?e je to v prdeli. To je toti? přesně to místo, kde se pálení projeví první. Máte-li z dlouhého sezení na koni vlka, tím hůř. Ale dlouho to netrvá a po asi třech minutách je klid. Ov?em o ponoření hlavy nemů?e být samozřejmě ani řeči. Takový nápad by byl solí v očích va?eho ophtalmologa! Jinak je třeba konstatovat, ?e zde skutečně není třeba hnout prstem aby se člověk udr?el na hladině a mohl si číst noviny. Ov?em zas taková senzace jak by se mohlo zdát to opravdu není. Voda připomínající svou konzistencí olej není nic extra a skutečně není nad to se po deseti, maximálně patnáctiminutovém pobytu ve ?vodě? tohoto ?moře? důkladně osprchovat. Po dvou, třech sériích takového cachtání , tedy asi za hodinu nás to přestalo bavit a vydali jsme se zpět do Qualye sbalit na?e věci a vyrazit dál. Jen pro vysvětlenou – pamatuju si toti? ledacos z reálsocialismu u nás a taková prostředí (teď mluvím o plá?i) ve mně probouzí jakýsi koncentráčnický syndrom. Jednalo se toti? o pozemek na něm? nedávno stála kasárna, s klikatou příjezdovou cestou, dvojitým ostnatým a tentokrát navíc i elektrickým plotem a teprve na samém pobře?í dřevěná chajda, nezbytný výběrčí pětadvaceti?e­kelového vstupného (asi 5,5 USD) a asi čtyřmi sprchami. ?Plá?? bylo vlastně jen okénko u břehu zvící pětadvacítky bazénu (jestli), vyznačené lanem s bójemi. To? v?e.

Máme sbaleno, opou?tíme guest house – bungalov pro hosty a na recepci vracím klíč. Napadá mne je?tě, ?e bych si mohl zjednodu?it ?ivot a ?ádám recepční, aby nám zjistila odjezdy lodí z přístavu v Haifě, kam máme dnes namířeno. Po asi deseti minutách se dozvídám, ?e to není mo?né a dostávám dvě telefonní čísla na rejdařství, která nám určitě podají ve?keré informace přímo v přístavu. (pche!- jak se později ukázalo – ani náhodou).. Při odjezdu se je?tě fotíme s armádou u vjezdu chránící ?mír a socialismus zde a v přilehlém okolí?….. Jeden z pa?áků, poté co zjistí odkud jsme, dokonce správně přiřadí Slovensko jako zemi sousedící a zahlásí, ?e jeho otec pochází z Bratislavy. Sám ov?em slovensky neumí ani quak… Cesta je ale slu?ná a pěkně ubíhá, tě?íme se (a doufáme, ?e se nám podaří chytit nějakou loď pokud mo?no na Rhodos). U? nikde nezastavujeme, i kdy? směrovníky s názvy Nazareth, Ramalláh atd. slibují ledacos. Projí?díme Jeruzalémem, předtím samozřejmě kontrolní zátarasy. Po levé straně vidíme onen barák se zlatou kopulí, kolega mně sice přesvědčuje, ?e by nebylo marný se mrknout na zeď nářků, kdy? ale sly?í moje nářky jaký je vedro a úvahu o lodi, která by nás téhle předra?ené zbrojnice mohla zbavit, souhlasí s pouhým průjezdem přes staré město. Trvá ale notnou dobu ne? se odtud dostaneme, proto?e provoz je skutečně obrovský. Pokračování na Tel Aviv a Haifu je pouhá nezá?ivná dálniční rutina. Je podvečer a místní značení nás bez problémů navádí na Interntional Port Terminal Haifa. Ten je od města oddělen pobře?ní ?eleznicí a do přístavu se lze tedy dostat přes most anebo pě?ky podchodem. Ka?dopádně obě mo?nosti jsou opět pod dohledem automaticky oflintovaných (a naprosto nezbytně zrcadlově či černě obrýlených) strá?ců. Zastavujeme na mostě před závorou, u mola vidíme krásný parník Jasmine , který má ?nakopnuto? k odjezdu. Naprosto neznalí místních kejklí se do?adujeme vstupu do přístavu, abychom si tam (někde u okýnka :-))))) ) koupili lístek a tou lodí (pokud jede někam do Evropy nebo aspoň Turecka) odjeli. ?Naprosto nepřichází do ůvahy?, dí vojáček. ?Bez lístku do přístavu nikdo nesmí.? Na otázku kde se takový lístek tedy dá pořídit, kdy? ne v přístavu (stejně jako kde se dozvíme něco o ?jízdním řádu?) jen krčí rameny, ?e neví. Bo?e je to ale blb, myslím si, ?ije (nebo aspoň slou?í) tady a neví takovou banalitu. Dal?í kontakty s dal?ími vojáky ov?em ukázaly, ?e je vyloučené, aby to byla individuální tupost. Podezírám je, ?e mají instrukce o čemkoliv ml?it, pokud něco vůbec řeknou. Reprezentativním vzorkem komunika-ce je: Chceme do přístavu! ?To nejde tam vás nepustím!? Proč? ?Zkrátka nepustím!? Ale my chceme jet lodí z Izraele! ?A máte lístky?? No právě, ty si chceme v přístavu koupit! ?Bez lístků vás tam nepustím!? A kde je tedy koupíme? ?Nevím, mo?ná někde ve městě!? A kdy jede nějaká loď? ? Nevím, mo?ná v úterý nebo někdy jindy!?….….….…­.….….….….….S po­citem bezmoci (pokolikáté u?) to otáčíme a parkujeme na hlavní ulici hned vedle přístavu. Tam jsou soustředěny cestovky kde jak doufám vyře?íme problém s lístkem, bez kterého nás ten srandista nepustí na loď o ní? mám obavy aby neodjela bez nás. Je ov?em dost pozdě a tak je polovina kanceláří zavřena, z té druhé poloviny jsou z poloviny v?ichni kdo by mohli něco vědět pryč a budou a? zítra, no a ve zbytku jsem nepochodil. Jooo, kdybych si tam chtěl koupit zájezd ko Karlovejch Varů nebo na Kárl?tejn, to by bylo dílo okam?iku. Ale loď z Haify kamkolivdoevro­pyneboaspoňdo­turecka? Neře?itelný problém. Mezitím uběhly dvě hodiny a Jasmine odjí?dí. Vzdáváme to s tím, ?e přespíme a…..ráno bude moudřej?í večera! V po-sledních cestovkách s touto variantou u? počítám a zároveň se ptám po laciném noclehu. Ochotně a s vá?nou tváří mi ukazují prospekty a adresy čtyřhvězdičkových hotelů. Mo?ná jsme to přecenili ale zapíchnout to někde v příkopě se nám nezdálo v tomto největ?ím kriminále pod ?irým nebem moc chytré. A tak, teď u? potmě kři?ujeme ulice Haify abychom v?dy zastavili, zjistili ?e ?u? mají plno? nebo si vyslechli cifru která se nám zdála příli? humorná ne? aby se dala akceptovat (např. 100 USD :-))))) ) Asi po hodině najednou sly?ím (a teprve potom vidím) mocný jednobuch v protisměru. Zastavujeme, on taky a ptá se odkud jsme a co máme za problém. V skrytu du?e jsem doufal, ?e zafunguje jakási internacionální soudr?nost, která, jak jsem si myslel mezi motorkáři funguje a vezme nás třeba domů nebo na kolej (Shahar – jak se jmenoval byl student místní univerzity). Nabídl se ale (aspoň) ?e nás zavede do levného hotelu. Parkujeme u prvního, já ostrou chůzí kráčím ke dveřím a vtom vybíhá jakýsi trotl s bouchačkou, tonfou a detektorem kovů. A nedá pokoj, dokud mu neuká?u v?echny klíče a drobné co mám po kapsách. To musím absolvovat pro to, abych se dozvěděl, ?e v této o?klivé panelákoidní boudě mů?u za pouhých 80 dolarů zůstat a? do rána….…dal?í pokus, hotel Dan Garden, 75 dolarů. U? nemám sílu vzdorovat, jsem unavený, chci se osprchovat a vyspat….…...re­zignuji. Dál u? nejedu. A tak se ubytujeme, strávím je?tě nějaký čas s Shaharem, kdy mi on s hrdostí představuje svého v 94 roce nového Biga, dnes odstrojeného rat bika, který má prý o 40 kg míň a o 15 koní víc, ale moc jsem mu to nevěřil. Zato on mohl oči nechat na na?ich BMW 1150 GS a několikrát zdůrazňoval, abychom na ma?inách NIC nenechávali a pořádně je zamkli jak k sobě, tak k něčemu. Taky vysvětlil naprostou absenci motorkářů v Izraeli. Kdy? se dozvěděl, ?e u nás stojí takový baworák asi 13 500 dolarů, tvrdil, ?e u nich by stál ?díky? daním asi 30 000 USD. To je mimo jakýkoliv komentář… Loučíme se. Napřed s Shaharem, potom s dne?ním dnem. Pohled z okna hotelu nad městem je fantastický. Kouzelná chvíle má ov?em poněkud hořkou pachu?….….….….…...

14. 05. 04 pátek Milý deníčku! Je asi osm a vstáváme. Dnes se snad zorientujeme v mlze kolem lodí a přístavu a ?konečně ?vypadneme z téhle v?ivé díry?. V ceně hotelu je ?breakfast included? a tak se balíme, nakládáme kufry a jdeme na snídani. Středobodem v?ech dobrot jsou opět ?ampiony. Tak ty věci tlačíme do hlavy spí? z racionálních důvodů, ne? ?e by nám to chutnalo. Vydáváme se opět na kru?nou tůru po cestovkách. Nemá velký smysl abych se ?ířeji rozepisoval o tom, jak jsem se nic rozumného nedozvěděl a jak z vyslechnutého vyplynulo, ?e Haifa je de facto uzavřený přístav, kde a? na výjimky (které tvoří výhradně výletní okru?ní plavby a to v četnosti asi 1–2 lodě za týden) tu neexistuje ?ádná doprava mimo nákladních lodí. A tak jsme skončili na zasilatelství Rosenfeld, které mimo jiné sídlilo ve druhém patře domu přímo proti mostu do přístavu se závorou a vojáčkem, který ?nic neví? a tam jsme se sna?ili dohodnout cestu na nějaké nákladní lodi. Ov?em představa, ?e nákladní loď je automaticky levněj?í se naprosto nepotvrdila. Prý by nás mohli dostat je?tě tý? den na loď do Limassolu za 250 dolarů na hlavu a moto nebo v pondělí do Pirea za 500 dolarů. Ty částky nás překvapily natolik, ?e jsme si museli vzít ?time? na rozdýchání. Pořád jsme je?tě nechápali, ?e otázka je polo?ena jak se co nejrychleji za ka?dou cenu dostat odtud, ne za jakých podmínek. Přesto jsme se po dohodnuté hodině dostavili zpět s tím, ?e tedy pojedeme raději hned na Kypr, ne? čekat a? do pondělka. Po půlhodině je ale jasné, ?e nepojedeme nikam, poněvad? do odjezdu lodě zbývají tři hodiny a ochranka by nestačila udělat bezpečnostní prohlídku. (musím připomenout, ?e by museli odbavit pouze nás dva, nikdo jiný tam, jak jsem se ptal, nebyl).. Ani osobní orodování, kde jinde ne? u závory na mostě, se nesetkalo s pochopením. Bereme se skřípěním zubů Pireus za 500 a počítáme peníze kolik nám zbývá na benzín a pře?ití do pondělka. Ov?em co teď? Na nějakou doplňkovou turistiku poté, co jsme byli tak důsledně o?kubáni nejsou háky….….vzpomínám si na rozhovor s recepční na?eho hotelu, prý je pěkné koupání v ?beach resort Akhziv? kousek, asi 35 km severně. Tak snad dojde na koupání. Cesta vede po pobře?ní čtyřproudovce, z které několikrát sjí?díme s úmyslem přece jen najít nějaký za?itý flek na plá?i, kde vydr?íme do pondělka. Marnost nad marnost. Buď se nelze k pobře?í dostat nebo jsou tam ploty a ostnté dráty nebo aspoň cedule se zákazem koupání a kempování a ?e je to míněno vá?ně podtrhují v?udypřítomné hlídky a? u? na pobře?í či ve člunech. Tak?e Akhziv. A nezklamal! Opět jedeme mezi ploty s trojitým ostnatým drátem. U vchodu do kempu se zase ka?dému v kabele přehraboval zbrusu nový ?id (rusky mluvící), s velikánskou pistolí. Mne si kupodivu nev?iml a já se ptám na mo?nosti, prostředí a ceny. Nakonec bereme něco, čemu říkají ?chu?a?, co? je krychle z hranolků vyplněná rákosem, tedy poloprůhledné stěny (neřku-li strop), ov?em s ?dveřmi? na visací zámek :-))). Ano, chý?e v ka?dém směru. Tři noci, sto dolarů – grrrrrrrrrrrr­rrrrrrrrrrr! Jinak je tu normální písčitá plá?, ov?em ne víc ne? 100 metrů dlouhá, vymezená opět ploty s ostnatým drátem, standartní vězeňskou hlídací vě?í s reflektorem, který po setmění odhaloval na hladině diverzní invazní jednotky. Lid?těji působil plá?ový bar, kde dělali ho?i docela dobré jídlo a hráli příjemnou muziku (Eric Clapton, Carlos Santana, Pink Floyd…etc). Ov?em, kdy? jsem se ptal po nějaké echtovní ?idovské specialitě, nabídli mi hummus. Na můj údiv a oponenturu, ?e to je přece typické arabské jídlo reagovali odmítavě a? podrá?děně. Večer sedíme u piva a dlabance a nedoká?eme se z toho kontrastu teplot sebrat. Doteď bylo naprosté peklo, a tady fouká vylo?eně studený západní vítr od Středozemního moře…...

15.-16. 05. 04 sobota – neděle Milý deníčku! Dnes je teda posranej den. Začíná zji?těním, ?e se nejsem schopen postavit. Ani abych si do?el na záchod. Poprvé se důrazně a nesmlouvavě připomíná (jak jsem potom po vy?etřeních dozvěděl a co pak červencová operace potvrdila) plotýnka bederní páteře. Dopolední le?ení v horkém písku a hrst brufenu s tím na?těstí tro?ku pohnula. Jinak se tento den ani v neděli nic zvlá?tního nestalo. Objevili jsme benzinku s shopem, tak?e doplňujeme benzín tak abychom dojeli na loď a nakupujeme jídlo, abychom se do?ili odjezdu. Milan se koupe ale řekl bych spí? z čirého alibismu, ne? ?e by to přiná?elo nějaké potě?ení. ?Utopil bych toho parchanta,? říkal, (míněn autor bedekru o Izraeli, který právě četl) ?v té hnusně studené vodě za to, ?e pí?e, ?e se tady dá v pohodě koupat od března do října?. Jinak tady pouze pře?íváme a čekáme na pondělí. Neděle probíhá stejně. Jen Milan si krátí chvíli či?těním motorky a já polykáním brufenů. Nic víc….….

17. 05. 04 pondělí Milý deníčku! Ani nemů?u dospat. Jestli něco nesná?ím, pak je to zbytečné čekání. V 9.00 máme být u Rosenfeldů abychom dostali dal?í instrukce. V 7.00 hodin vstáváme, balíme a v 8.00 odjí?díme od na?í ?chu?e?. Na 35 kilometrů si dáváme hodinu, u? z té rezervy jsou jasné obavy aby se něco neza?modrchalo. V 9 jsme u Rosenfelda a – je to tady, jsou tady jiní lidé a dozvídáme se, ?e nás sice vezmou, ale jen do Limassolu tam budeme v úterý a do Pirea prý dal?í lodí. V pátek. Mo?ná. No to je skutečně příli?. Nicméně platíme lodní lístky a v 15.00 (ale přesně :-))) ) máme být v přístavu. Posledních pár ?akalů se zbavujeme za jídlo a pití a počítáme ovečky do třech hodin. Tak jedeme konečně na most. Pokolikáté u?? Tentokrát máme lístky. To místní hrdiny evidentně vyvedlo z rovnováhy a museli telefonovat veliteli, který musel telefonovat minimálně na lampárnu. Po dvaceti minutách nás konečně pou?tí dovnitř. (hlavně ?e jsme tam měli být přesně v 15.00) Objí?díme parkovi?tě, nikde nikdo. Parkujeme před terminálem zvícím pra?ského hlavního nádra?í, který svými dispozicemi vypovídá o tom, jaký zde kdysi frčel provoz. Teď nic. Krom dvou batů?kářů, jednoho pekelně u?vaněného američana kolem ?edesátky, a vysmátého japonce Yo?idy Takady, jen ticho. Asi za pět minut je?tě přijí?dějí v obstaro?ním trojkovém bavoráku obstaro?ní nor?tí man?elé. Opět ticho. Nikdo nic neví a tak čekáme. Asi za patnáct minut se objevuje squadra ?esti strá?ců homogenity Davidova lidu a pou?tí se do ?toho?. Potupná neestetická ??ára stejně jako při příjezdu. Debilní dotazy kladené s naprosto ko?enými ksichty, přítomnost dvou ouřadů u ka?dého úkonu, opět vyptávání kde jsme v?ude byli, co jsme viděli, jaká veliká tajemství zvěděli. Nechyběl té? dotaz kde jsme nocovali a po odpovědi ?e v hotelu, vy?adovali účet. To jestli ne?idíme a místo bucání v hotelu jsme se náhodou nepaktovali se zlými palestinci….…Zcela náhodou u sebe mám je?tě papír z hotelu Dan Garden z prvního dne v Haifě s čím? se kupodivu spokojují. Nemá dále smyslu unavovat detailním popisem oné procedury, faktem zůstává, ?e dvě hodiny, které se prve ochrance přístavní zdály nedostatečné při takovém způsobu odbavení skutečně nedostatečnými byly. U? je drahně po páté, kdy? vjí?díme do hangáru na vodě – útrob lodi Trader 1 plující, jak jinak, pod panamskou vlajkou. Ve?keré pokyny týkající se lodi, jako? i orientační nápisy jsou ve fin?tině, na boku lodi je zatřen původní název lodi Buono Song. Kocábka je stavěna ve finských loděnicích, co? poněkud zlep?ilo mou důvěru v tento způsob přepravy. Toto zlep?ení se ov?em vrátilo na původní metu poté, co jsem shlédl rusko, indicko, malajsko, turecko….bůhvíjakou posádku. Ale co! Parkujeme a kurtujeme na?e strojky, parkujeme té? sebe v malé jednoduché kajutě. Následuje je?tě schůzka u kapitána, kde necháváme svoje pasy. Samozřejmě nechybí opět izraelská pohraniční benga, co zase kontrolují nás a pasy. Dělám taky pár fotek, ale fízlovi dohlí?ejícímu na nakládku se to vůbec nelíbí. Nelíbí se mu to tak, ?e mi chce z mého digitálu vytáhnout film. Po tro?ce ukecávání a slibu ?e ?u? budu hodný? a schovám to, dává pokoj. Nezbývá, ne? fotit tajně! Á propos zrovna tam kotvily dvě ponorky, pár torpédoborců, fregata, minolovka, pobře?ní strá?ní čluny….….…mankote nevykecal jsem nějakou tajnost? Ale po ca hodině, kdy? u? mám pro?mejděnou celou loď je to u? zase jen čekání. Nakládka mrazících návěsů je nekonečná. Konečně, něco po deváté vyplouváme. Z moře vypadá Haifa situovaná v kopci opravdu nádherně. Na?těstí jsme pryč. Usnout za pravidelného houpání a rytmického tepu motorů je maličkost…V?dy? zítra pokračuje bezstarostná dovolená, čeká nás Kypr, pohoda, hromada turistických spojení….….

18. 05. 04 úterý Milý deníčku! Něco tady ne?tymuje!?! Rytmus motoru je pomalej?í, jakoby ?volnobě?ný?. No jasně je světlo a z okna kajuty je vidět pobře?í Kypru. Konečně se začne něco dít. Rychlostně převlékáme do ?brnění?, kufry vě?íme opět na motorky a v rychlosti dáváme v jídelně snídani a ani nepostřehneme, ?e loď mezitím hladce přistála.. Kyperská přístavní policie – kyselé dr?ky zmizely. Tady se jedná o chlapíky co se zřejmě dost dívají na americké akční filmy a policajt v na?ehlené uniformě s nezbytnýma zrcadlovkama á la Mc Arthur je zjevně něco, co jim nadosmrti učarovalo. Jedná se ale jen o formu. Odbavení je narozdíl od Izraele v pohodě, i kdy? v?e nejde tak hladce, jak jsme vzhledem k čerstvému členství na?ich zemí v EU očekávali. Ani tohle tedy nebyly hranice, kde bychom proklouzli bez ztráty kytičky. Pod záminkou jakési ?přístavní taxy? z nás vytáhli 60 eur na hlavu…... Nevím jestli jsem se dřív zmínil o faktu, ?e kolegáček si do svého náramného oblečku BMW Savana, do jedné obzvlá?? vychytané kapsičky schoval 500 USD, aby za pár dní zjistil, ?e ona kapsa má dvě strany, ka?dou se samostatným zapínáním. To druhé bylo pochopitelně otevřené a tak jsme někomu, zřejmě v Sýrii udělali náramnou radost. Ov?em se spoustou nečekaných výdajů začínáme vá?ně počítat nikláky v na?ich kapsách a porovnávat je s kilometry, které je?tě le?í před námi. Aby toho nebylo málo, zji??ujeme, ?e Limassol funguje té? pouze jako nákladní přístav a o jakémkoliv trajektu nemů?e být ani řeči. Rychle se vracím na palubu Traderu1 a sna?ím se kapitánovi vysvětlit na?i situaci. Marně! Takhle jsem oběhl v?echny lodi kotvící v limassolském přístavu – se stejným výsledkem. Tak a jsme v prdeli, dím! Dal?í loď s teoretickou mo?ností ?napalubuvzetí? je Ion. Vzápětí se ale dozvídáme, ?e jede do Haify. Hotovo! Vzpomínám si, ?e jsem v prázné odbavovací hale viděl jakousi cestovku, resp turistickou kancelář. Tam nám ov?em paní jen potvrzuje v?e, co jsme zjistili. Ale i tady si v?ímám podivných xichtů které místní řekové dělají při jakékoliv zmínce o turecku nebo turecké straně. Na podobné věci se ptá i Yo?ida Takada, japončík naprosto vysmátý, se v?ím smířený, který, kdy? zjistil, ?e loď není a nebude konstatoval, ?e se aspoň podívá po ostrově a odkráčel se svým ranečkem do vnitrozemí. Je?tě na lodi jsme prohodili pár slov, ptal jsem se jej, jestli je student na prázdninách. Povídá: ?I´m artist, but now is no job so I have every day holyday? (jsem umělec, ale momentálně bez práce a tak mám ka?dý den svátek). Toho skutečně nemohlo nic rozhodit. Já se ale nevzdávám tak jednodu?e. Vyptávám se na současné vztahy se severokypersko­tureckou částí ostrova. Moje dotazy vůbec nad?ení nevzbuzuje. Madam neví a myslí. Kdy? řeknu, ?e jsem u nás v televizi sly?el, ?e v rámci uvolňování vztahů se prý sever otevírá i pro turisty, kteří prý tam mohou na jeden den (sly?el jsem tehdy ?e od rána do večera) jet na náv?těvu, neochotně přiznává, ?e to je mo?né, ale neví nic jistě, ale pochybuje, ?e tam budeme pu?těni s vlastními vozidly. Říkám: ?prosím vás jsme v docela svízelné situaci přes moře se odtud nedostaneme, ale jsme přesvědčeni, ?e ze severní strany musí existovat spojení s tureckou pevninou, mů?ete zavolat na hranici jestli nás tam pustí? Nu a paní obsluhující kyperské turistické dezinformace a tvářící se jinak vstřícně se vytasila s logickou bombou. ?I kdy? tam zavolám, mám ?anci mluvit maximálně s na?imi úředníky. Nemám ale ?anci zjistit, jak se k tomu postaví Turci!? Hovno! Takovéhle ?vásty u? nebudu dál poslouchat. Jakoby to v Izraeli nestačilo. Je neuvěřitelné, jak se smě?né lokální animozity sna?í ouřadové v těchto zemích infikovat do komunikace s turisty. I kdy? je to pro cestovatele záva?ná informace, jsou najednou jak partyzáni. Neřeknou a neřeknou. Vypadá to, ?e času máme víc ne? dost, Kypr má na?íř jen asi 120 kilometrů, 80 je to na hranici. U? jsem jel ?zbytečně? víc. A tak se rozhodujeme nevěřit místní dezinformační skupině ?port limassol? ani slovo a jedeme na ?průzkum bojem?.

Z přístavu vede čtyřproudová komunikace. Nikde nic, jen mi je divné, ?e pomalu přijí?dím ke vjezdu, nikoliv k výjezdu. Najednou se závora zvedá a proti mně si to hasí náklaďák. Je o dost vět?í ne? já a tak na poslední chvíli uhýbám.No jasně, i značky jsou z druhé strany. V?dy? Kypr je stará britská dr?ava a od té doby si zachoval levostranný provoz. Je to ale peklo! Nechápu přátele, co mi vyprávěli, kdy? na to kdysi při?la řeč, ?e byli v Anglii, či Skotsku a levostranný provoz jim prý nedělal nejmen?í problémy. Já se modlil, abych to u? měl z krku. Dodnes mi zůstalo tajemstvím, jestli v tom případě platí pravidlo pravé ruky, levé ruky, nebo zadní nohy….??? Krajina na Kypru velmi připomíná partie ji?ního Turecka ov?em, popravdě, moje my?lenky se ubíraly jednak k soustavnému proklínání jízdy podél levé příkopy a jednak k nekonečnému přehrávání v?ech mo?ných scénářů jak to zaonačit na oné kypersko-kyperské hranici, aby se zdej?í národnostně nenávistný vlk na?ral a na?e koza zůstala celá. Pohled na v Limassolu vynulované počitadlo kilometrů, jako? i na hory zvedající se na obzoru dávají tu?it, ?e rozuzlení na sebe nenechá dlouho čekat. Neustále vyhlí?ím bariéry, ostnaté dráty, kulometná hnízda, modré přilby, ůzemí nikoho, ve své piggin english sumýruju slova dostatečně dojemná k oblomení srdce policejního, kdy?, znenadání je u cesty pouhá unimo buňka, před ní na plastové ?idli znuděný polda v krátkých rukávech bez čepice, coby večerníček ka?dému kolemjedoucímu řidiči do rukou vtisknuv?í jakýsi ?lutý ferman se slovy upozornění, ?e ten papír je důle?itý pro návrat na řecké (pardon, řeckokyperské území). To? v?e! To jsou ti úředníci, co, jak paní v informacích říkala, ?neví jestli se dostaneme dál?. Severokyperská turecká republika. Mediální symbol zla na tomto ostrově. Nechci se přirozeně pou?tět do oprávněnosti těchto soudů, nicméně na hranici zaplatíme nějaké srandovní peníze za vízum a poji?tění (tu?ím ca 5 euro) to v?e asistence vstřícného a usměvavého personálu, uká?eme, ?e máme řidičáky a s přáním příjemného pobytu pokračujeme dál. Celkové zdr?ení na hranici 5–10 minut! Paráda, ?pica, naprosté nad?ení zaplavuje na?e od rána ?patnými zprávami zásobované úvahy. Jako v transu uběhne cesta do přístavu Kyreneia na severu ostrova. U? jsme ve městě a následujeme ?ipky „port“. Vtom vidíme po levé straně nápis Fergun Feríboat. Trajekt! Tady to mají černé na bílém! Ma?inu ani neodstavuji bokem, jen sesedám, há?u na ?policajta? a u? sedím u jednacího stolku. Yesssss, loď jede ka?dej den. Na střídačku do Antalye a do Ta?ucu. Dne?ní do Antalye nám ?uplavala?, jak jinak, ale kdy? si hned objednáme lístky, tak místo na zítřej?ím spoji do Ta?ucu je?tě je. Euforie trvá. Sice na zítra, ale máme v kapse lupeny k cestě na pevninu. A dál u? je to jen na nás! Kyreneia, tedy po turecku Girna je přístavní městečko turistického střihu, tak?e najít zde bydlení není problém. Hned nějakých 300–400 m za ?Fergun Feríboatem? zastavujeme u hotelu Sokrates. Je jasné, ?e dál nás u? čekají spí? jen dny strávené v sedle ne? relax a drobné popojí?dění a tak po nezbytné spr?e a fláku jehněčího v přístavní putyce pořizujeme je?tě pár drobností pro na?e blízké doma. Doháníme, co jsme na bazaru v Dama?ku zanedbali.

19. 05. 04 středa Milý deníčku! Tak?e dnes nám ve dvanáct hodin jede trajekt do tureckého Ta?ucu. V přístavu máme být dvě hodiny před odplutím kvůli celnímu odbavení a nakládce. Ov?em nemů?eme dospat a u? v osm sedíme v zahradě hotelu a dáváme si snídani. K čaji nedostáváme citron a tak, v rámci samoobsluhy trhám jeden ze stromu, v jeho? stínu sedíme. Chutná opravdu náramně a naprosto jinak, ne? jsem byl doposud zvyklý. Máme spoustu času, ov?em nucená pauza v Izraeli, čas strávený na lodi a včerej?ích ?pouhých? 120 kilometrů působí tak, ?e se nemů?eme dočkat pevniny kde se do toho zase opřeme. Tureckokyperské odbavení v přístavu je pouhou asi třicetiminutovou malinou. Díky na?í nedočkavosti stojíme u mola, kde je ji? zakotvena loď, první. Paluba se sotva vyprázdnila a i poté, co jsme na?e brambory ukotvili mezi boční vzpěry horní paluby, pokračuje vykládka z útrob lodi. Kde je plno nových bílých Seatů Cordóba. Přístavní povaleči, kteří mají tuto práci na starost v?ichni jako jeden mu? s dětinským nad?ením v?dy skočili do auta, stáhli okna, naplno pustili rádio a za mocného tuc tucání a vytí motoru trápeného ve vysokých otáčkách vyrazili z lodi a při kvílení brzd parkovali na přístavní plo?e, co? se opakovalo bez výjimky poka?dé. A pak u? následuje rutinní nakládka kamionů a typicky přelo?ených tureckých náklaďáků, které jsou s něklikacenti­metrovými odstupy pěchovány do trajektu. Čas se neuvěřitelně vleče alei tak se konečně dovleče ke dvanácté a my vyplouváme. Slunce pekelně připaluje, moře je jeko rybník a před námi asi ?estihodinová plavba. Kypr se jen velmi zvolna vzdaluje a teprve asi za hodinu zcela mizí za obzorem. Na palubě to vypadá standartně, to znamená jako na jakékoliv lodi v této oblasti. Fousatá matróna s ?átkem na hlavě rozprostírá na zemi ubrus a z jutové ta?ky postupně rozkládá včetně nádobí dlabanec tak pro patnáct lidí a v?ichni čtyři členové jejího rodu si s ním hravě poradí. Dále jsou to překupníci v?eho mo?ného, je? charakterizuje nagelovaná k?tice, okopané, ale vyle?těné boty, tesilky, ?us?áková bunda a distingované dr?ení místního čambára okoukané z amerických filmů padesátých let. Čeleď ufonů, tedy motorkářů, cestovatelů , zkrátka cizinců zdaleka, jsme tentokrát reprezentovali jen my dva. Krom otevřené paluby a velké kajuty s ?air seats? jsem při prohlídce lodi na?el taky malou kajutu s několika palandami, s největ?í pravděpodobností pro posádku co během prosté plavby rovně přes moře nemá několik hodin do čeho píchnout. Tady se u? ozývá spokojené odfukování a tak se raději nikoho na nic neptám, proto?e jak známo, kdo se moc ptá, moc se dozví a zaujímám vodorovnou pozici v jednom z pelechů. Skoro tři hodiny jsem takhle utloukl a potom u? bylo vidět turecké pobře?í. Přistáváme za silného větru a po obloze se honí v?elicos. Chvíli to vypadá na dé??, schvíli zas ne….….…A je tady zase turecká hranice a placení milionů za papírky, jejich? účel je nám naprosto nesrozumitelný. Ve frontě tureckách řidičů trpělivě čekajících na vyřízení nadrzo předbíháme, ti z toho ov?em nemají pra?ádný problém. Jsme za závorou. Navlékám se do ků?e a zakusujeme se do prvních kilometrů. Konečně! Euforie jako na začátku dovolené! Bohu?el je ale u? k sedmé hodině a příli? toho neujedeme. Míříme podél pobře?í na Silifke a odtud potom dovnitrozemí, do hor, směrem na Konyu. Za ka?dou zatáčkou se otevírá nová, je?tě fantaskněj?í scenerie. Lesy pomalu přecházejí v kamení a skály a pomalu se dostáváme do oblasti náhorní plo?iny, cestou tektonických zlomů, podél říček na dnech kaňonů. Krom toho ?e se rychle smráká to začíná vypadat velice ?patně i s počasím. Poté, co tu a tam tročku kape se začíná dávat do souvislého de?tě. Poprvé a na?těstí naposledy za celou dobu. To u? ale sjí?díme k sedmnáctiti­sícovému městečku Mut. Je tma, leje jako z konve a není vidět na ?pičku čumáku. Přes stupňující se finanční patálii hledáme hotel, proto?e nás čekají dlouhé kilometry v sedle a tak si chceme v klidu odpočinout. U jednoho zastavujeme, ov?em mají plno. Posílají nás do druhého hotelu, ov?em cestu vysvětlují poněkud….….turecky, co? je jazyk, který jsem ve ?kole dost flákal. Ov?em to by nebyli ochotní turci, aby tam iniciativně vzápětí netelefonovali. Ale i tady je obsazeno. A je vymalováno! Dal?í mo?nost a? v sedmdesát kilometrů vzdáleném Karamanu. Tam ale nejedu prohla?uji rezolutně. Kdybych měl noc strávit na autobusové zastávce. Přichází chlapík, ovládající angličtinu, co? je v těchto krajích skutečně řídký jev. V kostce mu vysvětluji na?e trampoty cirka od ?zlých? izraelců, přes ?ignorantské? řecké kypřany a? po ?pohostinné a ochotné? turky a doufal jsem, ?e lehké brnknutí na národní hrdost zabere. Zabralo! Máme prý počkat, ?e je?tě něco zkusí. A skutečně, po asi 15 minutách je zpět s tím, ?e nám vyjednal nocleh na koleji, či internátu jakési místní ?koly. Za 10 dolarů pro oba!!! A místo vysvětlování kde ?e to je, máme jen jet za jeho bílým autem. Jsme nad?eni. Onen ochotný mladík nás předává recepčnímu, přeje dobrou noc, ??astnou cestu a mizí ve tmě a de?ti. Bydlení je poněkud vrzavé, poněkud unavené, ale nám se zdá v tento okam?ik naprosto luxusní a jedinečné. Po ubytování se je?tě na chvíli vracíme do centra abychom povečeřeli a v jednom bistru si za nad?ení majitele a kmitání personálu ve sněhobílých ko?ilích dopřáváme opulentní hostinu. Pořád pr?í! Obáváme se zítřej?ího počasí! Jestli nepřestane?!? No, necháme to koňovi a zatím jdeme spát.

20.-22. 05. 04 čtvrtek-sobota Milý deníčku! Je?tě není ani sedm a mně to nedá a vstávám. Pohled z okna, mimo nádherného výhledu vypovídá o tom ?e snad ani nikdy nepr?elo. Je nádherně, vymetená obloha a nad obzorem vychází slunce. Při vědomí takřka celého Turecka před námi (o Balkánu nemluvě) rychle balíme a ve velkém spěchu, bez snídaně odjí?díme. Standartně si dáváme asi patnáct kilometrů v klidu na zahřátí motorů a koneckonců i sebe a potom přikládáme pod kotel. Na vymetených silnicích ve fantaskní přírodě je to pohádka. Ale ne dlouho. Jak ?plháme do hor, které tady mají kolem 1800 metrů, nará?íme na, zřejmě důsledek včerej?ího úporného de?tě, mlhu jako mlíko. Najednou není vidět ne? na tři metry, co? mne, u vědomí toho, co lze na tureckých silnicích potkat, naplňuje děsem. S očima vystrčenýma metr před ma?inu, se rychlostí kolem třiceti kilometrů za hodinu prokousáváme vý? a vý?. Těsně před hřebenem konečně vyjí?díme nad ten humus, ale radost nemá dloujého trvání. Padáme opět do údolí a dal?í kilometry pokračujeme opět v mlze. Navíc teplota zde klesá pod úroveň čehokoliv, na co jsme si v posledních dnech zvykli. V?e má ale svůj konec a tak posléze vjí?díme do města Karaman, za kterým následuje jen náhorní plo?ina, slunce a silnice jak podle pravítka. Jindy mne takové cesty nudí, dnes, kdy máme před sebou dostihy, kápla do noty. Tankujeme a upalujeme směrem na Konyu. Nepochybně je zde mnoho k vidění, ale my teď u? jedeme jen domů. Tak?e obchvat a směr Afyon. Bezvadně v?e funguje, kilometry padají jak do studny, co? je opět optimální okam?ik pro to, aby se něco stalo. Zdálky nasazuji k předjetí autobusu, na budíku je asi 160, kdy? vtom cítím jak mi zadek plave jak na vodním skůtru. Zvolna zastavuji a v ten okam?ik je u? guma prázdná. A UltraSeal, který byl v pneumatice, centimetrovým průrazem v?echen vysvi?těl. Ne? můj kumpán zjistil, ?e za ním nejedu a ne? se vrátil, bylo ji? kolo shozené, tak jsem mu ho jen připevnil na kufr a on zde, kde nikdo neumí nijak jinak ne? turecky, (snad by se dalo říct, ?e mnozí snad ani nemají potuchy, ?e něco jiného ne? Turecko existuje) vydal hledat pneuservis, tedy vulkanizera jak tady říkají. Průraz je dost velký, ale ?zlaté turecké ručičky? si s ním poradily. Asi za pů hodiny mám kolo zpět. Ov?em, díky tomu ?e jsem vybaven extrémně vyvinutým technickým antitalentem, tak jsem pří sundávání kola neodmontoval brzdovou čelist a při nasazování jsem vyhákl brzdovou desku, pro jistotu zmáčkl brzdovou páčku, tak?e čelisti ne?ly nasadit na kotouč – zkrátka dokonalý brouk Pytlík. Dobré čtyři hodiny jsem se tomu sna?il přijít na kloub, marně. Nakonec jsem rezignoval, demontoval brzdu, celou ji omotal lepící páskou a přichytil ke stupačce spolujezdce. Ka?lu na to, pokračuju s přední brzdou. Po nějakých čtyřiceti kilometrech zastavujeme v Afyonu v autohausu Renault. Tam je to s komunikací podobné jako v?ude. Rozumí slovu problem, ale nechápou, co já motorkář, bych v opravně aut mohl chtít. Nadto, kdy? nemocný není Renault, ale BMW. Jdou se ale podívat. Je to celá delegace, od majitele, přes účetní, mechaniky po firemního poskoka. Zřejmě nej?ikovněj?í z mechaniků se hned dává do práce. Brzdu do detailu rozebírá a zase skládá, zase rozebírá, zkoumá, jak to v?e pasuje, jak se to montuje, brzdová kapalina mu stéká a? po zápěstí, z čeho? si naprosto nic nedělá. My zatím popíjíme tradiční čaj a vedeme zasvěcené řeči s ostatními. My česky, oni turecky a náramně si pokecáme. Za půl hodiny je hotovo a my pokračujeme dál. Rád bych je?tě vyrovnal účet, ov?em majitel servisu nechtěl o ničem takovém ani sly?et. Sebral ve?keré zbytky angličtiny a říkal ?no money servis?. Říkám si: ?u? vidím, jak u nás v autoservisu za osobní účesti majitele nebo ředitele spravují třeba němcům brzdy na ma?ině a to zadarmo?. Děkuji a jedeme dál. Sna?íme se dohnat, co jsme v tomto dni ztratili a pořádáme ?závody? přes U?ak a Balikesir a za tmy končíme v pobře?ním Edremitu. Přes v?echnu nepřízeň jsme uhryzli asi 870 km.

Dal?í den je jako podle kopíráku, tedy s vyloučením problémů. Brzo ráno do sedla a podél moře do Čanakale, kde se trajektem dostáváme do Evropy. A je to vpodstatě celý den v sedle, přeru?ovaný pouze pauzami na tankování a přechody hranic. Zanedlouho se u Edirne dostáváme do ?Bulgaristanu? jak bylo psáno na směrovníku. V ji?ním Bulharsku mne překvapuje dobrá kvalita silnic. Z Plovdivu jedeme k Sofii a pou?íváme docela dluhé dálniční úseky, které se evidentně rychle opravují. Ze Sofie směřujeme na Montanu a potom u? k Vidinu, přechodu s Rumunskem na Dunaji. Zastavujeme abychom naházeli zbytek bulharských peněz do nádr?e. Je podvečer a já najednou sly?ím zvony. Je zajímavé, ?e některé zvuky člověk za normálních okolností takřka nevnímá, ale poté, co nás skoro celou dovolenou provázelo pětkrát denně ?Alláh akbar? jsem se, ač v Bulharsku, cítil jako doma. Zvlá?tní. Následuje nezbytné čekání před závorou a asi jedenapůlhodinové čekání na loď do rumunského Calafatu, to v?e k evidentnímu povyra?ení místních komárů. Rumunská strana se za tři roky, co jsem na tomhle přechodu nebyl, změnila, ani? by se cokoliv změnilo. Závory, buňky, ?pína, uniformy v?e stejné. Úsměvy, vstřícnost, pohodový přístup, ochota, ani náznak nějakého ?bak?i?ování? to byla novinka. Naprostá! A příjemná! A 400m za přecho-dem, v městečku Calafat hotel, kde pro dnes končíme. Dnes to bylo asi 950 kiláků. Je skoro dvanáct a na poslední chvíli hledáme hospodu, kde nám je?tě vystrojí hostinu, na?i snídani, oběd a večeři včetně svačin.

Je sobota ráno. Dnes dojedeme domů, kdyby čert na koze jezdil. Za Calafatem je nějakou dobu zata?eno, tu a tam spadne pár kapek, ale nic vá?ného. U? si připadám jako doma, kolikrát jsem u? tudy jel, jak důvěrně znám charakter místních vesnic! Za chvíli jsme za Drobeta Turnu Severin, elektrárnou ?elezná vrata a pokračujeme na Timisoaru, Arad Za Szegedem provoz pekelně houstne a na?í jízdě čím dál tím víc chybí jen pokřiky ?banzai, banzai?. Od Kecskemétu je to ale u? jen rutina od Budape?ti okořeněná větrem. Navíc se znovu zatahuje. Nepr?í sice, ale zima je pekelná. Domov působí jako černá díra. Čím více se přibli?uji, tím jedu rychleji. O čase, za který jsem byl z Bratislavy doma v Olomouci se raději zmiňovat ani nebudu. Konečně doma. Je něco po sedmé večer a my zkousli posledních asi 1070 kilometrů na?eho třídenního maratonu z Ta?ucu. Začínají zprávy a já znovu, po takřka měsíci vidím v?echny ty xichty a sly?ím stejně blbé ?vásty. Pominu-li rodinu a přátele – kam jsem to vlastně spěchal?

© van berrock